The Fog |FF-TWD| - dokončeno

Chapter fifty-eight

HAYLEY

Sledovala jsem jak pokojně spal. Potřeboval postel, potřebovala spánek, potřeboval nějakou tu společnost a já jsem byla asi ta nejlepší. Byla jsem ráda, že usnul, už to bylo další pár dní, kdy odtamtud utekl a pokaždé se budil s nočními můrami. Bylo to strašné, nikdy bych do něj neřekla, že by mohl mít noční můry. Vypadal tak zraněně, nikomu v království nevěřil, kromě mě a Shivy. Opravdu jsem ho našla jednou v místnosti,kde byla Shiva v kleci a on ji drbal za uchem. I já měla Shivu ráda, ale od něj jsem to moc nečekala. Ještě nějakou dobu jsem ho sledovala, ovšem nakonec jsem si stoupla a šla se převléknout. Stála jsem před zrcadlem, jen tak jsem na sebe koukala jak na blbou a snažila se přijít na nějakou skrytou vzpomínku, která by mi pomohla. Muselo něco být.Hodila jsem přes sebe černou sportovní podprsenku, černé tílko a nakonec normální klasické černé džíny. Pořád jsem tam stála a sledovala samu sebe. Otec. Vědec, dělající na mlze. Věděl něco co nemohl říct, neboť by umřel. Kvůli mně nevaroval svět, ale před čím? Byla to snad všechno moje vina? Myšlenky mi běhaly hlavou a já se snažila vzpomenout, o co tu sakra jde. Sáhla jsem si do kožené bundy pro snímek a pro papír plný čísel. Došla jsem ke kufříku, do vedlejší místnosti a sedla si před něj. Věděl snad už když mlha začala vypadat slibně, že nebude taková jakou chtěli? Mohl to vědět? Spousta dalších myšlenek, další číslo žádné cvaknutí. Tužkou jsem dané číslo zaškrtla a podívala se na další číslo. Pokud to byla pravda, pokud to otec věděl a neřekl to, co plánoval? Proč jsem se objevila v laboratoři, co byla ta injekce, co mi dal? Další myšlenky i číslo a pořád nic. Další zaškrtnutí a další číselná kombinace. Neřekl to, protože moje malé já nechtělo přijít o tátu, co když se moje vina, že svět dopadl tak jak dopadl? Nejhorší myšlenka, co mě mohla napadnout, všechno mohla být moje vina. Topila jsem se v těch strašných myšlenkách, nevědomky jsem střídala čísla jedno za druhým, škrtala jsem všechny ty špatné čísla, ovšem pak se stalo něco co jsem opravdu nečekala. Potopená jsem dala další číslo, ovšem pak jsem uslyšela slabé cvaknutí a tak jsem zmateně zamrkala a podívala jsem se podívala na pootevřený kufřík. Zatajil se mi dech a jen jsem ho nějakou pozorovala a pak jsem k němu nejistě stáhla ruku, přičemž jsem ho úplně otevřela. Viděla jsem tam několik složek, plno papírů a navrchu jedna obálka, která vypadala jako dopis. Opatrně jsem ho vzala do ruky, jak kdyby se měl rozpadnout. Pomalu jsem ho otevřela a vytáhla papír. Moc dobře jsem poznala to písmo, sama jsem měla podobné. Začala jsem číst, a když jsem to Všechno přečetla jsem se si ústa překryla rukou. Nikdy jsem nečekala takové slova, ani jedno z toho co tam psal. Už jsem věděla, dost jsem věděla na to co se stalo, co se právě teď děje a co se stát má. To já jsem byla ten důvod, a nejhorší na tom bylo že jsem se bála. Nechtěla jsem být důvod, proč se to stalo a jak to zastavit, od téhle doby jsem měla to nejtěžší břemeno, nikdo jiný ho neměl. Zachráním svět ať to stojí co to stojí, musela jsem se rozhodnout a tohle byla moje volba.
<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<
Tak jsem zase tuuu. Ehm, ehm. Kdo by tohle čekal? Pořád je to takové tajemné? Myslím si, že ano. Nevíte co se tu stane, muchecheee.

No je to zase krátká kapitola ale delší se pomalu blíží! Dlužím vám je, ale tohle bylo celkem důležité.

Názory, pocity myšlenky o co půjde? 😈

Lovuju vás

#ZombieBee#