The Fog |FF-TWD| - dokončeno

Chapter thirty-four

HAYLEY
Nikdo nevnímal ten čas, který jsme ušli od Atlanty. Všichni jsme mlčeli, protože pro každého přišlo nejlepší nic neříkat. Beth jsme tam nechali, neboť jsme museli. Daryl šel jako poslední a pořád koukal do země a v ruce mnul kryt s nožem, který patřil Beth. Nevěděla jsem, jestli jít za ním, jestli ho nějak uklidnit, prostě mu pomoct. „ Běž za ním," ozval se Rick vedle mě a já se na něj udiveně podívala. „ Sice nevím, co mezi vámi je, ale vím to, že tě potřebuje," pokračoval a Judith v jeho náručí něco zažvatlala. „ Vidíš? I ona říká, ať jdeš za ním," pověděl a já se usmála. „ Taky bych ráda věděla, co mezi námi je," zamumlala jsem si spíš pro sebe, ale i tak jsem si byla jistá, že mě Rick slyšel. Zastavila jsem se, otočila se na patě a počkala až ke mně. Byl kousek přede mnou a bez jediného pohledu se mě snažil obejít, ale já mu pohotově zastoupila cestu. „ Co?" zabručel a podíval se na mě. Nic jsme neřekla, jen jsem šla k němu blíž a pak jsem mu ruce omotala okolo krku, stoupla si na špičky a natiskla se na něj. Nic, žádná odezva, a tak jsem se po deseti minutách věšení na něm chystala odtáhnout, ale najednou se uvolnil a můj plán mi přerušil tím, že mi ruce omotal okolo pasu. „ Nejsem moc dobrá na utěšování a moc dobře vím, že věta mrzí mě to, nepomůže," zamumlala jsem mu do krku. „ Jen mě drž, prosím," řekl a já tak udělala. Už několikrát tu byl pro mě a teď nastal čas, abych tu byla já pro něj.

Po tom objímání jsme šla vedle něj a držela ho za ruku. I to hloupé držení za ruku vyvolávalo elektrický proud a hejno motýlů v mém břiše. Bylo ticho a já poslouchala okolí. Šumění listů jak v korunách stromů, tak i na silnici. Cvrčky a jiný hmyz, žbluňknutí ryby ve vodě. Moment ryba? Voda? Zastavila jsem se a podívala se okolo sebe. Znovu jsem slyšela rybu, a tak jsem se rozeběhla za tím zvukem. Skupina si mě nevšimla a Darylovo volání jsem ignorovala.

Doběhla jsem až k jezírku, které vypadalo nádherně. Tolik mi to něco připomínalo, ale nemohla jsem si vzpomenout. Ta voda mě tak lákala v tom teplu, a tak jsem se nenápadně rozhlédla okolo sebe, ale pak jsem uznala, že tu nikdo nebude. Pomalu jsem uvolnila pásek, který mi držel pončo u těla, a pak jsem si to pončo sundala. Hned na to následovaly boty a ponožky. Pomalu jsem si rozepnula pásek a knoflík u džínů, které šly pak taky dolů a na hromadu s oblečením. Chytla jsem lem své sportovní podprsenky, kterou jsem se přetáhla přes hlavu a taky ji odhodila. Znovu jsem se rozhlédla okolo sebe a pak jsem pomalu vešla do vody. Sotva jsem se jí dotkla, hned jsem úlevně vydechla. Voda byla příjemně studená, a tak jsem neotálela a do vody hned skočila. Bylo to příjemné cítit vodu na těle, už si ani nepamatuju, kdy jsem se naposledy koupala. „ Co tu děláš?" zavolal na mě ze břehu známý hlas a já se s leknutím ponořila do vody, aby neviděl mé tělo. „ Co by si řekl? Koupu se," odpověděla jsem mu, a když tam stál a sledoval mojí hromadu oblečení, děkovala jsem sama sobě, že aspoň černé kalhotky s krajkou jsem si nechala na sobě. Daryl zvedl pohled směrem ke mně a mě napadla další blbost. „ Chceš se přidat? Určitě si se taky dlouho nemyl," křikla jsem po něm. „ Měla by si vylézt," řekl. „ A ty by si měl jít do té vody. Je to uvolňující," pověděla jsem a pak dodala: „ Já nekoušou." Nevině jsem se usmála, zatím co Daryl zakroutil hlavou a pak se najednou trochu usmál. Ze zad si sundal kuši, kterou položil na zem, hned na to si sundal vestu s křídly na zádech a podíval se na mě, když chytil do rukou košili, aby si ji rozepnul. Tváře mi zčervenaly a radši jsem se otočila, aby měl nějaké soukromí. Neslyšela jsem žádný zvuk žbluňknutí, nebo něčeho a tak jsem si začala myslet, že si to rozmyslel, ale pak jsem cítila velké, hrubé ruce na mých bocích. Cukla jsem sebou, neboť jsem se lekla a pak se pomalu otočila tak, aby moje tělo bylo pod vodou, zatím co on stál tak, že měl vodu po pas. „ Myslela jsem, že sis to rozmyslel," řekla jsem tiše, aby nenarušila něčím tuhle úžasnou chvíli. „ Voda je opravdu příjemná a navíc, plave v ní krásná žena," řekl a aby dal důraz na svá slova, pohladil mě články prstů po bocích, až mi naskočila husí kůže snad po celém těle. Odtrhla jsem pohled od jeho tváře a celého si ho prohlédla. Bez trička jsem měla možnost vidět jeho pevnou, trochu svalnatou hruď, která byla plná modřin, škrábanců a jizev. I trochu špíny jsem tam našla. Očima jsem jela až dolů, kde jsem pod vodou viděla lem černých trenek. Opatrně jsem zvedla ruku a jemně se dotkla jizvy pod prsním svalem, u které jsem věděla, jak vznikla. Byla to tehdy má vina, že jsme se tenkrát vybourali a on se pořezal o sklo. Při mém doteku se trochu napnul, ale i tak se nechal a sledoval každý můj pohyb. Usmála jsem se, trochu se odtáhla a pak se potopila. Plavala jsem tak, aby mě neviděl a tak, abych ho mohla obeplavat. Potichu jsem se za ním vynořila a pomalu se k němu blížila. Můj plán byl skočit mu na záda, ale pak jsem se zarazila. Všimla jsem si jizev po celých jeho zádech, ale pak jsem jen zakroutila hlavou a uznala, že teď se ho ptát nebudu. Trochu jsem pokrčila nohy, vyskočila a pak se i s úsměvem na rtech na něj natiskla. Bylo poznat, že se lekl. neboť se celý napnul. Smála jsem se mu do ucha a snažila se ignorovat, že se na něj tisknu polo nahá. „ To není vtipné," zabručel, ale já se smála dál. „ Fajn, jak myslíš," řekl a já se zarazila, neboť se hbitě otočil, rukama mi chytil boky a když jsem zahlédla jeho úsměv, už jsem letěla do vody. Se žbluňknutím jsem dopadla do vody a po chvilce se vynořila. „ To jsi neudělal!" křikla jsem po něm a s hranou naštvaností jsem šla pomalu k němu. „ Ale udělal," zasmál se a já se zastavila. Poprvé jsem slyšela jeho smích. Měl ho tak příjemné a nejvíce mě hrálo u srdce, když jsem věděla, že ten smích je kvůli mně. „ Promiň, ale mokré vlasy ti taky sluší," řekl mi a já si sáhla na vlasy. „ Celkově jsi krásná," pokračoval a já si uvědomila, že mi jde vidět hrudník. Než jsem se stihla jakkoliv zakrýt byl u mě a díval se mi do očí. V jeho jsem viděla malé plamínky hravosti, ale ještě něco, co jsem nedokázala rozeznat. Opatrně a něžně mi dal ruku na tvář a já se na ní natiskla, abych si ten dotyk co nejvíce užila. Sledovala jsem jeho oči a měla velké nutkání se ho zeptat, co mezi námi vlastně je. Na malou sekundu jsem přesunula pohled někam za něj a konečně si toho všimla. Ta cedule spadlá, která mi pomohla si vzpomenout co je tohle za místo. Znám ho, akorát když je zamrzlé, neboť tady na tom jezeře jsem se naučila hokej, který se mnou hráli rodiče, když jsem byla malá. Taky mi začínala docházet konečně ta věc, kam jdeme. „ Vím, kde jsme," šeptla jsem s upřeným zrakem a spadlou ceduli. „ Kde?" zeptal se tiše Daryl a já se na něj podívala se strachem v očích. Nadechla jsem se a řekla: „ Tohle byl můj domov."
<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<
Překvapení! Ano ano! Jsem to já! Eh co mi hráblo že zveřejňuji dvě kapitoly za den? Ani sama nevím.

Tahle je tak trochu umm... Uvolňující? Nevím správné slovo.

Nic méně, další důvod je že potřebuju uklidnit... Nevím co dělat... A jediné co mi teď pomáhá je utéct sem do příběhů a probudit svoji fantazii...

Zajímalo by mě, čte někdo ty kecy?
To je dobrá otázka jestli je nečtete tak ani tu otázku neuvidíte..

Těchto emotivních keců si nevšímejte... Oni ty problémy stejně nikoho nezajímají... Omlouvám se za tohle, ale snad se vám kapitola líbila. Hay a Daryl mě dokážou zahřát na srdci.

Ahojte
#ZombieBee#