The Fog |FF-TWD| - dokončeno

Charter twenty-four

HAYLEY
Vnímala jsem jen bolest na své hrudi, která prostě nechtěla jen tak odejít. „ Kolikátou značku jsme minuli?" zeptala jsem se Tary a snažila se moc nehýbat. „ Od toho místa, co jsme tam byli naposled tak asi čtyři," odpověděla a dál si vše zapisovala na ruku. Byla jediná v pořádku. Glenn byl mimo a já musela ležet, abych se nehýbala. „ Docela na nic nemyslíš?" zeptala jsem se. „ Možná. Nevíme, kam vůbec jedeme a nevzali nám zbraně," řekla Tara. „ Neznáme jejich jména," řekla jsem a pak se zapřela o ruce. „ Měla by si ještě ležet," řekla mi, aby mě zastavila. „ Musíme se nějak bránit, kdyby nám chtěli něco udělat," řekla jsem a pak se s bolestnou grimasou posadila a opřela o kov za mnou. „ Kdyby nás chtěli zabít tak by to už udělali, nemyslíš?" řekla a já se musela na chvíli zamyslet. Náklaďák najednou začal zastavovat a k nám se blížili čtyři mrtváci. Tara vzala zbraň a chystala se vystřelit, když v tom vylezl zrzavý chlápek. „ Tu bouchačku nepoužívej!" křikl po ní a jeden mrtvák si ho všiml. Muž se zasmál jak blaživý santa a pak vystoupil i s páčidlem. „ Co to tu máme!" řekl a hned zarazil páčidlo do mrtvého. Zabil i druhého a pak se k němu blížila mrtvá ženská. „ Ou zlato, podívejme se na tebe. Ty jsi ale hnus," okomentoval to. Praštil jí páčidlem, ale žena šla dál. „ Krucinál!" zaklel a napíchl ji na náklaďák a pak zvedl pohled. „ Půjčíš mi na chvíli tu bouchačku," řekl k Taře a ta mu jí hned hodila. „ Díky," řekl a pak začal drtit lebku o kovovou část náklaďáku. Mlátil tak zuřivě, že si nevšiml mrtváka za sebou. Byl kousek, že by ho mohl klidně pokousat. Nevím proč, ale vytáhla jsem svůj nůž a bez míření jím vrhla přímo oproti zrzavé hlavě. „ Skrč se!" křikla jsem po muži a ten stihl jen tak uhnout noži, který se hned na to zabodl do mrtvákova oka. „ Díky ženská. Máš dobrou střelu," řekl a vytáhl nůž, který mi následně podal. „ Co to bylo?" zeptala se nevěřícně Tara. „ Co bylo co?" nechápal zrzavý muž. „ Ty si se smál," řekla Tara a muž jen pokrčil rameny. „ Člověk si musí v tomhle zasraném světě užívat," řekl a pak nám hodil i tu zbraň. „ Jsem prostě ten nejšťastnější chlápek na světě," řekl a pak kývl hlavou. „ Ty s culíkem, co nejsi zraněná, pojď mi pomoct s tím autem. Čeká nás ještě pár mil," řekl a sám odešel před náklaďák.

Jeli jsme už nějakou dobu po cestě a vyhřívali jsme se na slunci. Pořád jsme nevěděli jejich jména. Hrudník přestával bolet a já se mohla už víc hýbat. Něco vedle nás se hýblo a to znamenalo, že se Glenn probudil. „ Hej. Nehýbej se," řekla Tara, která si ho všimla jako první. „ Na, tady máš trochu vody," řekla Tara a začala šroubovat láhev. „ Kde...Kde to jsme?" zeptal se Glenn a zmateně se rozhlížel, dokonce si všiml i mě a já jsem jen kývla, aby pochopil, že je to bezpečné. „ Nevíme. Bojovali jsme s mrtváky, ty jsi omdlel, Hayley začalo něco bolet. Nevěděla jsem, co dělat. Náprava vypadala bezpečněji než cesta," řekla vše, co se stalo. Glenn se nenapil, snažil se dostat na nohy, ale hned si zase sedl. „ Jeli jsme kolem autobusu?" zeptal se Tary a pak se otočil i na mě. Ani jeden jsme ho nepochopili. „ Na cestě, míjeli jsme autobus?" ptal se dál. „ Jo," odpověděla po chvíli Tara a Glenn se na ní hned otočil a chytl jí za ruce. „ Co jsi viděla?" zeptal se jí a já si začala uvědomovat o jakým autobusu mluví. Tara nic neřekla, jen pozorovala jeho oči a Glenn zesílil stisk. „ Co jsi viděla?!" zvýšil hlas. „ Všichni byli mrtví," řekla Tara a Glenn se na ní jen díval. „ Jak je to dlouho?" zeptal se jí a já si zatím přesunula do dřepu. Tak nějak jsem tušila, co chce udělat. „ Tři hodiny," řekla Tara a podívala se na cestu za námi. Glenn se natočil a začal bouchat do okýnka. „Hej! Hej, zastavte ten náklaďák!" řekl a bouchal do okýnka. Za ním zvedl ruku ten velký zrzek a ukázal na Glenna svůj prostředníček. Teď jsme bouchali já i Tara. „ Zastavte debilové!" křičela Tara a Glenn se otočil pro zbraň, kterou začal mlátit do okénka. „ Zastavte! Zastavte!" křičel po nich, ale oni dál ignorovali. „ Zastavte!" pokračoval a okénko najednou křuplo. Hned na to náklaďák zastavil a Glenn se otočil pro batoh. Podíval se na mě a já jsem přikývla. Půjdu s ním. Těm lidem nevěřím, protože stále nic neřekli. I Tara se hned zvedla a pak jsme všichni tři vystoupili. „ Hej kam jako jdeš?" zavolal na něj zrzek. „ Kam jde?" zeptal se hned na to mě a Tary. Glenn šel dál po silnici. „ Hej!" řekl a došel až před Glenna. „ Vrať se do náklaďáku," řekl zrzek. „ Musím jít," odpověděl Glenn a snažil se ho obejít. „ Asi ani jeden z vás nevěnoval pozornost tomu peklu, ve kterém teď žijeme. Takže mi dovol, abych ti pořádně vysvětlil, jak si ochránit zadek," řekl zrzek. „ Potřebujeme lidi," pokračoval. „ Čím víc, tím líp. Potřebujeme se navzájem, parťáku," nechtěl přestat mluvit. „ S tím arzenálem co si neseš, nevydržíš ani přes noc. Ne sám," řekl po chvíli. „ Risknu to," řekl Glenn a znovu ho chtěl obejít. „ Budu muset trvat na tom, aby ses vrátil do náklaďáku!" varoval zrzek Glenna a chytil ho, aby nemohl projít. „ Na to aby si zůstal s námi, může záviset celý zbytek lidské rasy," řekl a Glenn od něj trochu couvnou. „ O čem to sakra mluvíš?" zeptal se ho Glenn a pak se podíval na mě a Taru. „ Kdo je ten chlápek zač?" zeptal se nás. „ Já jsem seržant Abraham Ford a tohle jsou moji společníci," řekl a kývl na ženu snědé pleti. „ Rosita Espinosa a doktor Eugene Porter," řekl a kývl na může s velmi divným účesem. „ Naše mise je dostat Eugena do Washingtonu," odmlčel se Abraham a pak se rozhlédl okolo sebe. Podíval se na mě, na Taru a pak i na Glenna a řekl něco, co mi vyrazilo dech: „ Eugene je vědec a přesně ví, co tohle způsobilo."
<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<
Taaak jsem tuuu. Kdo je rád?
Nevím co k téhle kapitole říct :D. Možná že komenty od Abrahama jsou ty nejlepší, nemyslíte?

A paaak. Ještě jedna věc. Kdo si všiml, že jsme konečně v žebříčku Fan fikce? Jsme sice 832., ale hodně pro mě znamená i to, že jsme tam umístění!
Lovuju vás k sežrání
Vaše
#ZombieBee#