The Fog |FF-TWD| - dokončeno

Chapter fifty-four

DARYL

Tma, zima, bolavé celé tělo, hlad a žízeň. To všechno jsem cítil, když jsem seděl v místnosti, kam mě po příjezdu strčil. Ovšem ne jen tak, když mě parta těch debilů po několikáté zmlátili, vzali mi moje oblečení, proto mi byla taková zima. Seděl jsem na studené, špinavé zemi, nahý tisknoucí k sobě nohy, abych se aspoň trochu zahřál. Celá ta místnost páchla, radši jsem nechtěl vědět po čem. Pořádně jsem si odechnul, když bylo ticho, ovšem ne na dlouho a já znovu slyšel písničku Easy Street, slyšel jsem to už několikrát, pořád to samé a ani na chvíli zavřít oči jsem nemohl. Když to Joe pustil znovu, zavrčel jsem a kopnul do kovových dveří. Věděl jsem, o co se snažili, ale jen tak mě nemohli dostat. Jen tak mě nezlomí, ať dělají cokoliv.

Najednou hudba ustala a dveře se otevřely. Nevěděl jsem, jak dlouho jsem tam byl, jestli dny, hodiny nebo měsíce. „No to se podívejme! Vypadáš strašně!" arogantní smích, který jsem poznal už od doby, kdy jsem ho slyšel poprvé. Ruku jsem si dal tak, abych si zvykl na velký nával světla. „Vytáhněte ho," přikázal Negan a já byl hned venku. Nadechl jsem se nezapáchajícího vzduchu a pak mě bez slitovaní, a bez nějaké zábrany, že jsem byl nahý vytáhli na nohy, které mě sotva drželi. „Oblečte mu to," hodil po tlustém Joeovi látkovou, podivně žlutou kombinézu s písmenem A. Dwight mě kopnul do kolene, abych se podal, a pak i přes moje bránění mě oblékli do té hnusné kombinézy, která ne jen hnusně vypadala, ale i zapáchala. „Projdeme se," ušklíbl se Negan a strčil do mě s tou svoji pálkou. Jiní by možná cukli, ale já se ho nebál. Byl to jen ubožák, co umí machrovat s pálkou.

„Vidíš ty sráče?" ukázal pálkou na dva lidi ve stejné kombinéze, co jsem měl já, jak se snaží připevnit k plotu mrtváky. „Tak můžeš dopadnout ty, nebo i jinak," kývla na Dwighta. „Ten mě zradil a šel hezky pod žehličku, ale další zrada už nebude popálení jeho hnusného ksichtu, Lucille by se o něj postarala," zatočil pálkou v ruce a Dwight sklonil hlavu. Zasraný sráč se ho bál, ubožáka. „Pokud se podvolíš, můžeš mít vyšší místo než támhleti," ukázal okolo nás, kde byla většina lidí s kombinézou jen s jiným písmenem. Pak zvedl dva prsty, dal si je k ústům a zapískal. Okolo nás se hned objevilo mnohem víc poskoků jako je Joe a Dwight. „Kdo jsi?" ukázal pálkou na Joea. „Negan," odpověděl hned. „Kdo jsi?" ukázal na dalšího a i ten odpověděl, jako Joe. „Kdo jste?!" ukázal okolo nás. „Negan!" ozvalo se jednohlasně a to tomu debilovi přidalo na egu. „Jak vidíš, jsem všude," olízl si rty a usmál se. „Můžeš se připojit, stačí říct jen jedno slovo, budeš mít boty a budeš si žít jako král!" rozpřáhl ruce a já ho dál sledoval vražedným pohledem. „Kdo jsi?" řekl to velmi pomalu a ukázal pálkou na mě. Nadechl jsem se, trochu se nahnul a zavrčel: „Daryl." Moc se mu to nelíbilo, neboť mu úsměv přešel, pálku vzal do obou rukou a napřáhl se. „Kašlu na to," zlověstně se zasmál a chystal se mě přaštit. Ovšem, těsně vedle mé hlavy se zastavil, ale já necukl, ani trochu, dál jsem ho sledoval vražedným pohledem. „Páni, ty se nebojíš! To se mi líbí!" ironie v jeho hlasu byla poznat. „Inu, schválně, jestli budeš Daryl i po tomhle," naposledy se usmál a pomalu odcházel. Začal pískat a ostatní, co byli do teď okolo nás, se na mě vrhli. Bránil jsem se, ale dostal jsem silné rány, které mě skolili. Ani to mě nezlomí.

Probudil jsem se až zase v té tmavé místnosti, kde znovu a znovu hrála ta samá písnička. Bonus byl ten, že mi dali psí žrádlo, kterého jsem se ani nedotkl. Pokusil jsem se posadit, bolelo to, ale pak jsem se dokázal opřít o slizkou stěnu. Už mi to všechno bylo jedno, přemýšlel jsem o lidech v Alexandrii i v Hilltopu, jestli je Meggie v pořádku po tom co se stalo, a jestli je v pořádku moje Hay. Možná jsem ji to měl říct, ty dvě blbá slova, neboť si myslím, že ji je stejně už nikdy neřeknu. Naštvaně jsem bouchl pěstí do země, když v tom zpod dveří se objevil lísteček a pak jsem slyšel cvaknutí zámku. Jdi, teď! Přečetl jsem a stěží se zvedl. Opatrně jsem otevřel dveře a rozeběhl se i s lístkem pryč.

Musel jsem se zastavit, neboť jsem slyšel hlasy a tak jsem zapadl do prvního pokoje. Byly tam věci, na nic jsem nečekal, sundal tu hnusnou kombinézu, oblékl si šedé triko, kalhoty a kostkovanou košili. Ještě jsem snědl burákové máslo a pak si toho všiml. Ten pokoj patřil Dwightovi, ale řešit to jsem neměl čas, musel jsem rychle pryč. K mému štěstí jsem našel i klíče od své motorky, které jsem ihned popadl stejně jako kovovou tyč a rozeběhl se ven.

K mému štěstí nikde nikdo nebyl, a tak jsem se dostal přímo k motorce. „Co to sakra?" ozval se hlas a já ihned chytl tyč. Byl to tlustý Joe, který zase něco jedl, jídlo upustil na zem a ruce dal vzhůru. „Poslyš, nechci problémy, klidně odsud zmiz. Jdi, máš prostor, nikomu nic neřeknu," snažil se jen zachránit tu tlustou prdel. Na nic jsem nečekal a tyčí ho praštil do hlavy co největší silou, ignorujíc svoji bolest. Joe spadl na zem a já ho začal mlátit v jednom kuse. „Daryle," ignoroval jsem ten hlas a pořád mlátil. „Daryle!" konečně jsem zvedl pohled a tak jsem si všiml Ježíše. Tyč jsem pustil na zem, vzal jsem zbraň a kývl na motorku. „Pojď, mám klíčky," řekl jsem a sám nasedl. „Mám ho," řekl do vysílačky, ovšem ta nefungovala. „Krucinál!" nervoval se a já ho nechápal. „O co ti jde?" zeptal jsem se hned. „O Hayley. Jsem tu, abych tě k ní dostal, aby si byl s ní," moje srdce se zastavilo. „Tak jedeme do Alexandrie," zabručel jsem, chtěl jsem být u ní co nejdříve, ale on zakroutil hlavou. „Tam není, vím kam jet," konečně nasedl. „Fajn náváděj," rychle jsme se rozjeli pryč. Už jedu Hayley.

<<<<<<<<<<<<<<<<

Jeho pobyt jsem urychlila mno, nejel do Alexadrie s Neganem ani nic dalšího. Ovšem už se nám zase vrací!

Daryla úplně zbožňuju, neboť poslouchal několik hodin tu samou písničku, měl psí žrádlo a zažil teror a furt to byl Daryl. Zatím co Eugene dostane velkou sklenici okurek a je Negan!

To mě taky dostalo, jak pak nosil ty okurky všude. Nic méně, zase jsem psala za Negana a pořád nevím, celkem si myslím že aspoň trošičku ho vystihuji. Ale celkově kapitola se mi moc nelíbí.

Nic méně, pořád se mi nedostala odezva zda byste třeba četli můj další zombie příběh, času dost, zbývá ještě 18 konceptů :D

Lovuju vás 

Vaše