První mise!

353 31 3
                                    


Dorazily jsme do naší domácí tréninkové místnosti. Kakashi na mě hned bez jakéhokoliv varování zaútočil a já se úspěšně bránila. Po nějaké hodině přestane. "Výborně Yuu-chan, vedeš si skvěle." zastaví se znaveně Kakashi, znenadání ucítím silný přísun chakry za mnou, rychle se otočím vykopnu a tím zničím Kakashiho stínový klon. Nakonec s Kakashim jdeme domů, navečeříme se a pak mne jde Kakashi uložit. "Lehneš si ke mě než usnu? Bojím se... měla jsem včera velmi divný sen. Byla jsem v sídle Akatsuki a nad hlavou na mne koukalo pět hlav.Byl tam Itachi-sensei, mladej blonďáček, rudovlasá dívka, skoro žena, ten divnej týpek , kterýho nesnáší celá Konoha jménem Orochimaru a žena s černo-červenými vlasy a zhnusením v očích. Vypadali šťastně, teda až na Orochimarua, který se možná ani neumí smát, a tý ženy. Mám pocit, ž to byla moje matka." řeknu a Kakashi mě jen obejme a lehne si ke mě. "Nemysli na to a spi." dá mi pusu do vlasů, já zavřu oči a po chvíli nevim kde je svět.

*Ráno*

Pobrala jsem se, oblékla a pak si všimla, že mám na stolku snídani a u ní lístek. Milá Yuuki, přichystal jsem ti snídni. Buď hodná a odveď Konohamarua (Do háje se skloňováním :D) k jeho kamarádům. V devět se dostav do mé kanceláře, kde spolu s týmem dostanete první misi. Pac a pusu tvůj dědeček. Koukla jsem na hodiny a při zjištění, že je už za pět devět jsem do sebe naházela snídani, vytvořila klon, který odvede Konohamarua a odešla (spíš se rozběhla) do kanceláře Hokageho. "Promiň, zaspala jsem." vykřikla jsem, když jsem do kanclu doskočila oknem přímo na dědův stůl. Všichni na mě vyjeveně koukali a mezitím se vedle mne objevil klon, kývl a hned na to se rozplynul. "No.... takže pokračujem. Když chcete těžkou misi mimo vesnici tak dopravíte mistra Tazunu do vesnice kde má stavět most. Zde jsou podrobnosti, které jsou potřeba vědět. Kakashi dohlédni na ně." řekl děda a všichni vyjeveně zíráme na obra, který vešel dovnitř. To bude určitě zase nějaká bouda, řekl můj kamarád uvnitř mé hlavy. "To bude." řeknu a ignoruju nechápavé pohledy ostatních.


Tak po dlouhé době jsem tu zas a přidávam další díl. Příští díl by měl být o něco akčnější. Pardon za dlouhou neaktivitu, nějak mě nenapadalo jak pokračovat. Pa Vaše Yukigi- Yui.

Budu vaše štěstíKde žijí příběhy. Začni objevovat