Budu vaše štěstí

Nesmí to vědět!

Yuuki P.O.V.

Všichni na mě koukali s překvapenými výrazy. Zaraženě jsem si začala sahat na obličej v domnění, že na něm něco mám, ale na nic jsem nenarazila, když v tom mi to došlo. Musela jsem emocím dovolit, aby zasáhly do mého prokletí. Pomalu jsem zavřela oči a snažila jsem se utěšit. Slzy se přestaly kutálet a úplně vyschly a emoce se opět uzamkly zpět do skryté schránky v mé mysli. Oči jsem znovu otevřela a oni na sebe začali překvapeně zírat. Sakura ke mě přišla a vyslovila tu tíživou otázku, která tu všechny tak šíleně sžírala. "Před chvíli tvé oči změnili barvu. Jak jsi to udělala?" Nervózně jsem se rozesmála a lživě jsem jim vyvracela co viděli. "Co to povídáš? Lidské oči barvu nemění, to je hloupé a nepochopitelné." Nesmí to vědět! ozvala se Shi. Shi má pravdu Canaria. Je to pro tebe až moc nebezpečné. A to i pro ně. Přitakal pouze Hikaru ustaraným hlasem. Máte pravdu. Kdyby to věděli, automaticky bych je nedobrovolně zapsala na její seznam smrti. Sasuke s Narutem na mě nedůvěřivě pohlédli ale to už dědeček tleskl a všechny pozval domů na jídlo. Do háje, teď musím uvařit asi 4 hrnce! Shi s Hikaruem se mi potichu pošklebovali, zatímco já pomalu vyšla za ostatními. Všimla jsem si jak Sakura výrazně zpomalila a čekala, až ji dojdu. "Hele Yuuki, tak jsem přemýšlela a došlo mi, že jsem spolu nezačaly až tak dobře... No nezačaly jsme nijak, ale to bych ráda napravila. Takže kamarádky?" usmála se a podala mi ruku. Není na škodu někoho mít. Ruku jsem jí s úsměvem podala a kývla. Až teď mi došlo jak mě to Hikaru nazval a nervózně pokračovala v cestě se Sakurou mluvící po mém boku. Canaria. To jméno se mi hnusí už jen při pomyšlení na něj. Třeba jim to jednou budu moct vysvětlit. Až ona bude prosit o to, abych ji už konečně zabila a netýrala ji tak jako ona mě.

Hello guys, takže dnes jsem updatela dva moje příběhy takže snad to omluví moji nepřítomnost. Love ya guys! <3