Queen of France //Bellarke✓

5

Wells: Na co myslíš? *Zeptal se, když s Clarke točil*

Clarke: Nejsem si jistá. *Natočila hlavu na jednu stranu* Proč nejdeš tancovat s Octavii? *Široce se usmála, dívajíc se na Octavii, která si hrála s dětmi*

Wells: Budeš beze mě v pořádku? *Zavtipkoval a rozhlédl se kolem, když viděl Raven a Finna, jak se smějí a Bellamyho, jak je sám a jí*

Clarke: Jo, musím něco zařídit. *Usmála se a sledovala Wellse, jak odchází předtím, než se rozešla k Bellamymu* Vypadáš jako houmlesácký kouzelník.

Bellamy: Díky, Princezno. *Zvedl k ní oči a protočil očima, stejně jako ona* Omlouvám se. Děkuju, má královno.

Clarke: *Hlasitě vydechla a podala mu její ruku* Pojď.

Bellamy: Co to děláte? *Zmateně vzhlédl k její ruce*

Clarke: Pojď tančit. *Řekla, jako by to bylo zřejmé*

Bellamy: Netančím. *Zkřížil ruce na prsou*

Clarke: Tak že ty tu chceš zůstat a sledovat, jak se Finn a Raven baví? Protože upřímně, ty vypadáš jako by ses chtěl propadnout do pekla. *Podívala se na něj a on udělal to samé, aniž by se pohnul*

Zamumlala a přešla k občerstvení, nabírajíc si nějaké jídlo předtím, než šla na parket a začala tančit úplně sama.

Mohla tančit a také to udělala. Vymýšlela si své vlastní kroky, nechala plavat všechny zlé myšlenky, které v sobě držela.

Cítila, jak jí někdo pozoruje, ale nezajímalo jí to. Věděla, že to nemohl být ani Finn ani Wells, tak že to musel být Bellamy.

Jak se Clarke hýbala tak volně a tak hladce, až to donutilo Bellamyho jít za ní.

Byla v tom jakási nepatrná jiskra, která proudila mezi nimi, ale neznamenalo to, že by v tom mohlo být i něco víc.

Clarke byla překvapená, když jí někdo zezadu uchopil a Calrke zasténala, když jí Bellamy otočil čelem k němu.

Podezíravě se na něj podívala, a když si uvědomila, jak blízko si jsou, odtáhla se.

Clarke: Jsme na dětské párty. *Řekla pomalu, když jí vzal za ruku, aby s ní mohl tančit* A nemůžeš to jen tak udělat. Jsou tady lidé. A i kdybychom byli sami! Nemůžeš jen tak-

Bellamy: Proč? Protože jsi tak strašně zamilovaná do Finna a já tak strašně zamilovaný do Raven. *Řekl ironicky, když jí otáčel dokola*

Clarke: Chystala jsem se říct, protože jsme decentní lidé. Nebo alespoň já. *Protočila očima*

Bellamy: A já jsem co? Tvoje štěně? Jo, zachránila si mi život, celé království tě podporuje, celé město. *Jak promluvil, odtáhla se od něj pryč*

Clarke: Myslíš to vážně? *Podívala se na něj, naštvaně*

Bellamy: Ne, vlastně vtipkuju. *Usmál se na ni a ona ho praštila do ruky* Očividně nerozumíš vtipům. *Přitáhl si ji blíže* Clarke. Vím, že jsi mě nevyužila k tomu, aby v tebe lidé věřili.

Clarke: Stejně ve mě pořád nevěří. *Usmála se, dráždíc ho*

Bellamy: Nemohla bys prostě přijmout kompliment? *Zasmál se*

Clarke: Mohla bych, ale rozhodla jsem se, že ne. *Usmála se, tančící s Bellamym*