Artist [k.th ~ j.jk] ✓

~Madness~

 The bigger the smile, the sharper the knife.  
°

Seděli jsme v křeslech, popíjeli čaj, v naprostém tichu přerušovaném televizí. Upřeně jsem se na ni koukal a zkoumal co nového zde najdu.

"Býváš vždy tak zamlklý?"

Zničí ticho osoba naproti mě. Rychle se na něj otočím a zabodnu oči do těch jeho.

"S nikým jsem se takhle nebavil. O osobních otázkách. Proto nevím co dělat."

Odtrhl jsem se z jeho pohledu, dopil zbytek čaje a podíval se na hodinky.

"Už je dost pozdě, měl bych jít."

Vstal jsem a zamířil si to k mému kabátu. Tae však měl jiný názor. Vyběhl a zabránil mi si ho vzít.

"Zůstaň tu přes noc. Chci o tobě, jako o svém kamarádovi vědět víc."

"To že jsem si u tebe dal čaj neznamená že jsme přátelé."

"Ale může se to změnit ne?"

O co mu jde? Chce mě přetáhnou? Ať to udělá rovnou. Chce mě zabít? Do toho...

"Dobrá. Stejně bych neměl co dělat."

Pohodil jsem rameny a šel si zase sednout. On si však sedl blíže ke mě. Na gauč vedle křesla.

"Pověz mi něco o sobě."

Usmál se a podepřel si hlavu rukou. Jeho tváře se zdeformovaly do nepřesných tvarů a vlasy popadaly do očí. Vypadal jak dítě.

"Nemám co, nic zajímavého o mě nezískáš."

"Tak mi řekni to nezajímavé."

Zadíval se na mě a já si jen povzdechl.

"Ne."

"Tak já se budu ptát a ty odpovídat."

"Hmm.."

Opřel jsem se hlouběji do křesla, zavřel oči a čekal na první otázku. Přišla rychle. 

"Kolik ti je let?"

"20 let."

"Máš práci a byt?"

"Mám práci a mám byt."

"Jakou práci?"

"Uklízečka."

Otevřel jsem prudce oči a čekal až se začne smát. Chvíli tak seděl, nejspíše vstřebával zodpovězené informace.

"Si děláš srandu? Jen to maskuješ co? Určitě podnikáš v nějaké super prosperující firmě, že?"

"Ne, jsem jen blbá uklízečka v super prosperující firmě."

"A-aha, a co byt? Mohl bych se k tobě někdy zajít podívat?"