Artist [k.th ~ j.jk] ✓

~Past~

We cannot discover new oceans until we have the courage to lose sight of the shore.
[Muriel Chen]
°

"J-já, omlouvám se."

Sklopil jsem zrak a díval se na mé třesoucí se ruce.

"Chybí mi."

"Vím."

"Nějak jsem si ho představil namísto tebe, i když vím, že Tae nejsi. Věděl jsem to a i přes to jsem chtěl vědět jak tvé rty chutnají."

Modrovlásek se zarazil.

"Chutnají? Myslíš jako krev?"

Pousmál jsem se a zadíval se kdesi za něj do prázdna.

"Ne, víš, když mě Tae políbil, cítil jsem hořkost jeho rtů, byly hořké jako káva kterou piji, nebo ta nejhořčejší čokoláda na světě."

"Aha."

Yoongi náhle posmutněl. Pomalu zvedl ruku a začal si hladit zápěstí.

"Víš, já nikdy necítil chuť rtů mého přítele. Prostě jsem se s ním líbal, ale nic necítil. Pamatuji si, že mě častokrát líbával na zápěstí, nebo hřbet ruky. Velice mi chybí."

Poposedl jsem si blíže a zadíval se do jeho temných očí, neviděl jsem nic, než tmu. Ani sebemenší odlesk světla.

"Povídej co se stalo."

Hlesly mé hlasivky a já naklonil hlavu na jednu stranu.

"Já o tom nechci mluvit."

Popadl jsem Yoongiho ruce a spustil.

"Já to taky neměl lehké, ani nemám, ale když se někomu svěřím, nebo mě chytne, když se chci zabít, tak mi neskonale pomůže, že je se mnou. Minulost je minulostí. Sice s tebou zůstane navždy, ale je způsob jak bojovat. Za tu krátkou chvíli co tu jsi, víš o mě tolik, že by jsi to mohl jakkoliv zneužít vůči mě a neudělal jsi to, tudíž ti věřím. Ty a Tae jste vlastně jediní v životě, kdo mi nepodkopl nohy, i když o Taem se dá spekulovat,"

Zasmál jsem se a pokračoval.

"ale věřím mu. Vždy s sebou ponesu mé problémy. Jak psychické tak fyzické, ale mohu to maskovat a nechat to ostatním ukryto pod roužkou tajemství. Co chci ale říci je, že když máš někoho komu věříš a on tě nezklame, pomůže ti lépe, než jakýkoliv psycholog."

Jen co má pusa domluvila co chtěla, jsem zavřel oči a lehl si na hruď Yoongiho. V tuto chvíli jsem opravdu někoho potřeboval.

"Jak chceš..."

Spustil tedy svůj příběh.

"Žil jsem kdysi od domu k domu. Rodina nebyla nejbohatší a tak jsem se musel starat sám o sebe. Nacházel jsem zajímavé lidi, přivydělával jsem si pouličním rapem. Byl jsem jen děcko v hadrech, co se snažilo rapovat, ale jednomu člověku se to zalíbilo,"

Pousmál se a pokračoval.

"vyzval mě, jestli bych mu nezarapoval někde, kde by bylo méně lidí. Neměl jsem problém. Řekl, že kdybych ho více zaujal, mohl by mě trochu financovat. Měl velice dobré srdce,"