DIMITRIJ
Doma se to zcela změnilo. Sousedé, kteří tu žili, když jsem byl malý, již umřeli a nebo se odstěhovali. Nemohl jsem uvěřit, že toto je můj domov. Z mých sester se stali krvavé děvky. Začal jsem pomalu litovat toho, že jsem se vrátil.
Jediný kdo se tu skoro nezměnil, byla matka, která stále byla na mě naštvaná, že jsem JÍ opustil.
Tolik mi chyběla. Chyběl mi její hlas, úsměv, dotek i polibek. Moc dobře jsem ale věděl, že toto je již minulost a ona a já budoucnost nemáme.
,,Dimitriji!" zavolala matka z kuchyně. Nechal jsem tašku se svými věcmi před schody do prvního patra a vydal jsem se za ní. Když jsem vešel do kuchyně, matka stála u plotny a něco vařila. Na stole byla škrabka a mísa plná brambor.
,,Dimitriji prosím, oloupej je." požádala mě a pokynula k míse. Zasedl jsem ke stolu a začal je tedy loupat. Miloval jsem její jídlo a jako malý jsem jí rád pomáhal, ale to je též minulost. Přišlo mi, že to již dělám jen z donucení.
Vlastně ano. Ztratil jsem smysl života.
ČTEŠ
Akademie svatého Nicolase 2
FanfictionDalší pokračování akademie svatého Nicolase. Tento dil bude velmi napínavý. Objevi se zde plno zvratů. Mate se na co těšit
