15.část

64 8 0
                                    

Když jsem se vrátila zpět do své hlavy, šokovaně jsem pohlédla na Dimitrije. Byla jsem zaskočena Nicolinou odpovědí. Vždy jsem si myslela, že odpoví ano, ale jde vidět, že jsem se mýlila. ,,Co se děje Canty?" zeptá se mě Dimitrij a posadí se vedle mě. ,,Nicol Thomase odmítla..." zašeptala  jsem. Dimitrij na mě vykulil oči. ,,Jakto? Co se tam stalo?" ptal se mě. Na jeho otázky jsem neznala odpověď, a tak jsem jen pokrčila rameny. 

Potom už jsme toto téma vůbec neřešili. Asi hodinu před začátkem školy, někdo zaklepal na dveře mého pokoje. Podívala jsem se na Dimitrije, ten se zvedl a šel otevřít. Za dveřmi stál Thomas se slzami v očích. ,,Catrin..." rozbrečel se a přešel ke mě. Pokynula jsem na Dimitrije a ten odešel.

S Thomasem jsme si povídali, co se stalo. Neřekla jsem mu, že jsem celou situaci pozorovala z Nicoliny hlavy. ,,Nevím, co si o tom mám myslet..." zašeptá a skloní hlavu k zemi. ,,To já taky ne..." odvětila jsem.

 Po půl hodině Thomas odešel a já jsem se šla převléct do školní uniformy. Nakonec jsem opustila svůj pokoj a vydala se na vyučování. Když jsem vešla do třídy, neviděla jsem nikdy Nicol ani Thomase. Než stačilo zazvonit na hodinu, vešla do třídy Nicol, ale bez Thomase.

Je mi ho strašně moc líto. ,,Canty?" zašeptá ten dokonalý hlas s ruským přízvukem. Otočím se na něho a lehce se usměji. ,,Copak Dimko?" zeptám se ho. Ten se jen nad tou přezdívkou pousměje. ,,Zítra je vyhlášení nejlepších strážců. Doprovodíš mě tam a budeš mi dělat společnost?" zeptá se mě s nadějí v hlase. ,,To víš, že půjdu." odsouhlasím mu to.

Akademie svatého Nicolase 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat