Akademie svatého Nicolase 2

2 . část

Je neděle ráno a já se probouzím vedle svého úžasného snoubence. ,,Dobré ráno princezno." zašeptá mi do ucha a políbí mě na rty. ,,Dobré." řeknu a usměji se na něho. Miluju nedělní rána.

Asi po hodině lenošení, jsme se rozhodli, že půjdeme na snídani. Neochotně jsme vylezli z postele a oblékli se. Nakonec jsme vyrazili do jídelny.

Když jsme vešli dovnitř, všimli jsme si Nicol a Thomase, jak na nás již čekají u jednoho ze stolu. Bereme si tácy s jídlem a jdeme za nimi. ,,Hrdličky se uráčili přijít..." zavtipkuje si Thomas. Nicol a Thomas již ví o našich zásnubách. Já prostě nic před Nicol neutajím.

Po dlouhé snídani, jsme se vrátili do mého pokoje. Kdyby jste vešli do mého pokoje, jako první by jste si všimli hromad časopisů se svatebními šaty.
Pořád se nemůžu rozhodnout.

,,Měli by jsme již zajet za tvou rodinou." naléhám na Dimitrije. Nechci v jeho rodině být ta neznámá. Chci jeho rodinu poznat a chci aby oni poznali mě.

,,Musím je na to připravit." prohlásí. Pořád ta samá výmluva. Docela mě to již štve.

,,No tak paní Belikovová..." řekne Dimitrij škádlivým hlasem. Od té doby, co jsem řekla ANO, mi takhle furt říká. ,,No tak Dimitriji, chci je poznat! " řeknu smutným hlasem. ,,Dobře." řekne a lehne si do postele.