Akademie svatého Nicolase 2

27.část

DIMITRIJ

Ten večer kdy jsem se utkal s Lenosem, tak jsem ho zabil. Catrin jsme zachránili, ale upadla do kómatu. Už je v něm dva týdny. Za celou tu dobu jsem se nehnul od jejího lůžka.

Chci být u jejího probuzení. Kruté jsem musel říct o našem zasnoubení, jinak by mě tu s ní nenechala. Vzala to v pohodě a slíbila mi, že bude mlčet.

Nicol s Thomasem sem chodí každý den po škole. Když Canty byla týden v kómatu, přišli za mnou a oznámili mi, že se zasnoubili. Už se těším až to řeknu mojí Canty.

,,Pane Belikove." promluví na mě doktor. Moje pozornost se okamžitě začne soustředit na něj. ,, Máte nějaké nové zprávy?" zeptám se ho rychle.

,,Ano Máme, ale nejsou to dobré zprávy..." prohlásí doktor. ,,Mluvte!" přikážu mu a čekám, co z něho vyleze.

,,Je možné, že až se slečna Hatwejová probudí, nemusí si na nic pamatovat. Jednoduše řečeno, může ztratit paměť." řekne a s těmito slovy odchází.

Stál jsem tam jako, kdybych byl opařen vodou. Ne nesmí ztratit paměť. Nesmím zapomenout na mě a naše společné chvilky.