~12.Kapitola~

217 14 0
                                    

Bylo asi 12:50, Mac pro mě měl přijít ve 14:00, takže jsem měla ještě dost času, no ale jak se znám, tak bych si už měla vybírat oblečení, protože u toho vždycky strávím půl hodiny.

Namalovaná jsem byla od rána jen trochu takže jsem se na to vykašlala.

Šla jsem ke skříni, koukla jsem se na ramínka na kterých mám pověšené košile a kabáty, ale tam se mi nic nelíbilo. Jo vím jsem vybíravá.

Tak jsem se koukla na trička a tílka. Vyndala jsem si černé tílko, a k tomu jsem se rozhodla si vzít bílou sukni.

Venku bylo vcelku teplo takže tenhle outfit jsem si mohla vzít.

Koukla jsem se na hodiny a bylo 13:40. Cože, jako rly, vážně jsem vybírala oblečení 50 minut???

Rychle jsem si z druhý skříňky vyndala malý černý batůžek a do něj jsem hodila mobil, sluchátka a peněženku.

Sešla jsem po schodech dolů a cestou jsem si v kuchyni vzala jablko.

V předsíni jsem si obula černé Adidas boty a šla jsem pomalu směrem k Macovi.

Jasný že jsem ho cestou potkala. Přišel ke mě a obejmul mě, ale já jsem se mu vykroutila.

Má přece tu svoji kterou potřebuje. Tak ať si ji to řekne a je s ní.

„Ahojky Ann, co ti je?" zeptal se mě udiveně.

„Co by mi bylo, nic mi není. Kam půjdeme?" odsekla jsem mu.

„Chováš se nějak divně, a můžeme jít třeba do kavárny." oznámil mi.

„Hmm... OK" řekla jsem jednoduše

Mac
Co jí je? Já ji tady chci říct, že jsem se do ji zamiloval, a ona je takhle protivná. Co se II stalo, nebo za to můžu já? Co jsem ji udělal.

Napadlo mě, že je takhle odtažitá, protože jsem se jí zeptal jak bych měl sbalit holku do které jsem se zamiloval. A ona si neuvědomil že jsem se zamiloval do ní.

Dneska, hned jak jsem odešel od ní, zašel jsem do klenotnictví ve kterém jsem měl objednaný náhrdelník s nápisem
Mac+Ann 4ever ❤ už od té doby co jsem ji poprvé viděl. Vyzvedl jsem si náhrdelník, i s černou semišovou krabičkou

Ještě jsem nekoupil tu květinu. No nic zeptám se jí jestli chvilku nepočká v ty kavárně a skočím koupit třeba 55 růží.

Moc jí miluju a chci ji to dokázat. Tohle bude straně lehký ji říct. Musím ji ještě nějaká oznámit, že jsem slavný zpěvák z Norska, já a můj brácha.

A proto že nás tady v ČR moc lidí nezná, jsme se sem přestěhovali i s rodinou.

Annie
Cestou do kavárny jsme šli bez mluvení. Já jsem přemýšlela o něm. A o té holce do které se zamiloval. A on taky vypadal, že o něčem přemýšlí.

Došli jsme do kavárny a šli se posadit ke stolku úplně vzadu v rohu.

„Annie hele počkáš tu na mě chvíli? Skočím si jen něco vyřídit. Zatím si klidně objednej. Platím já" celkem mě tím zaskočil, bylo mi to líto, že se mě zeptá, jestli nepůjdeme ven a pak si odejde.

„Jo v pohodě, klidně jdi. Ale platím já, Teda nejméně to svoje" řekla jsem mu.

„Ta chvilku jsem zpátky, pa"

,, Ahoj"

„Dobrý den, máte vybráno? " přišel ke mě číšník

„Ehm, dám si capuchino a jeden jahodový muffin" odpověděla jsem mu

Marcus MartinusKde žijí příběhy. Začni objevovat