Marcus Martinus

~11.Kapitola~

Ráno mě vzbudilo silné světlo. Ježíši proč jsem večer nezatáhla ty závěsy.

„Dobré ráno" ozval se ode dveří Macův hlas.

„Jé, ahoj. Ty jo kolik je hodin. Nejsi vzhůru dlouho? zeptala jsem se ho.

„No je asi 7 hodin ráno a já jsem vzhůru asi deset minut takže v pohodě"

„Oki, hele já si jdu dát sprchu jinak znova usnu, a to už by se fakt nehodilo"

„Jo jdi, ale mě by to nevadilo, byla jsi strašně cute když jsi spala" řekl mi a mě to doopravdy potěšilo.

„Děkuji ale nemyslím si" ušklíbla jsem se

„No nejsou se s tebou hádat, jdu se taky osprchovat jestli ti to nevadí. Dojdu si dolů, a pak udělám snídani." oznámil mi

„Do sprchy si klidně dojdi ale mě snídani dělat nemusíš, nemám nějak chuť dneska"

"Jo tak jo, ale stejně by jsi měla něco sníst"

„Říkám že nemám chuť a když budu mít hlad něco si udělám, nejsem neschopná" snažila jsem se ho vraždit pohledem, ale tohle prostě neumím.

" Nojo tak už zalez do ty koupelny nebo mě tady za chvíli zabiješ pohledem. " zasmál se mému výrazu

Vystrčila jsem ho z pokoje a šla ke skříní, že které jsem nakonec vytáhla čisté spodní prádlo, podprsenku, tílko a tepláky.

Svlékla jsem že sebe pyžamo a vlezla si do sprchy. Pustila jsem na své tělo kapičky vody a v tenhle moment mi bylo krásně.

Vzala jsem si sprchový gel a umyla si tělo a pěnu spláchla. Ještě jsem si umyla vlasy a pořádně si je spláchla.

Když jsem vylezla že sprchy tak jsem si vlasy svázala do turbanu a celé tělo si pořádně vysušila.

Přešla jsem k zrcadlu, před kterým jsem si vyčístila zuby a jen jemně se nalíčila. Takže jen makeup a řasy projela řasenkou.

Vlasy jsem si vyndala z turbanu a rozčesala si je. Řeknu vám že to bylo celkem těžký, mokrý vlasy nerada rozčesávám.

Když jsem to konečně dokázala svázala jsem si je do vysokého culíku a vylezla z koupelny.

Sešla jsem po schodech dolů do kuchyně a tam u stolu seděl Mac a jedl toast s ovocem a MOJÍ čokoládu.

„Jak si jako představuješ jíst mi moji životní lásku"

„Sebe nejím tak nevím co děláš" zašklebil se na mě

„Já myslím moji milovanou čokoládu. To ti ještě nikdo za ty asi čtyři dny co se známe neřekl že když se dotkneš moji lásky umřeš?"

„Ne neřekl, a ani mi to nevadí, mě by jsi stejně nic neudělala."

Měl pravdu, na to ho mám moc ráda

Najednou se mi udělalo neskutečně špatně a já se rozletěla směr záchod.

Zdálo se mi že jsem vyzvracela snad všechno jídlo za poslední týden.

„Jsi v pohodě?" zeptal se mě starostlivě Mac

„Jako jo, ale asi by jsi měl jít, může to být viroza a nechci aby jsi to chytl taky"

„No tak já Teda půjdu si zabalit věci, ale kdyby cokoliv moje číslo máš tak zavolej nebo napiš. Zítra je neděle tak stejně nejdeme do školy a uvidíš jak ti bude v pondělí."

„Jojo ale myslím že to bude nějaká krátkodobá viroza."

Stoupla jsem si a zašla ho vyprovodit.