Element girl

#7

Zajímalo by mě jak dlouho mi včera trvalo usnout, asi jen pár vteřin, protože moje únava byla nepopsatelná.
Tolik adrenalinu co jsem včera zažila už asi dlouho nezažiju, teda v to plně doufám.
I když, kdo ví co se bude dít teď.
Věci můžou být úplně jiné, jestli v sobě vážně probudím mou ukrytou sílu, může být vše naprosto, ale naprosto jinak.
A hlavně jestli se stanu avatarem. Vždyť někdo takový se narodil maximálně jednou, nebo ještě lépe, nikdo takový se ještě nenarodil, já bych byla první tak jak bych se pak měla postavit celému systému této země, když nikdo předtím neměl moc jako já, zvládla bych jí vůbec ovládat, měla bych nad sebou kontrolu?
Navíc, další možnost je, že avataři neexistují a všechno to jsou jen mýty, žádné čtyři živly, nepopsatelný moc a naděje pro tuto zem, prostě nic z toho, pak by všechna ta snaha byla naprosto, ale naprosto zbytečná.
I když, to samé se může říci i o nadpřirozenu jako jsou vlkodlaci, upíři, kouzelníci a lidé co vládnou živly, co když jsme byli dříve taky jen mýty, pouze stvoření ve které věřily jen děti, blázni nebo paranormální lidé.Třeba nic takového nikdy před tím neexistovalo, naše dějiny nepopisuj více než sto let,tak co bylo před tím???Proč to co bylo zaniklo, jen proto aby jsme to vystřídali mi?Předci jsme se nemohli jen tak zjevit, museli tomu předcházet roky evoluce tak proč o tom nic nevíme, proč tu pravdu drží pohřbenou v nedostupné zóně?

Navíc, myslím, že nejsem zdaleka sama kdo si klade ty samé otázky typu, co vůbec jsme.
Jsem si jistá, že by stálo za to to zjistit, otevřít dveře od minulosti a svrhnout tím nynější krutá pravidla, dřív předci museli mít taky pravidla a třeba jejich režim byl stokrát lepší, kdyby jsme našli tu knihu mohli bychom tím i zahubit režim, ukázali bychom, že dříve se měli lépe a, že se tak chceme mít taky.Ukázala by se tím pravda, ukázalo by se, že se nemáme zdaleka tak dobře jak nám namlouvají, že je stále co zlepšovat. Otevřeli by se tím dveře na lepší život.

Toto všechno je neskutečně lákavé, však má to háček. Pořád tu sedím a přemýšlím nad lepším životem když mi naděje na oněm lepší život protéká prsty.

Jak jsem si tak přemýšlela, uslyšela jsem zvonek.I hned jsem vstala a spěchala ke dveřím.Když jsem, je však otevřela, nikdo za nimi nestál.Rozhlédla jsem se a nikde nikdo. Už jsem chtěla zavřít dveře s tím, že si ze mne pouze nikdo utahoval, ale všimla jsem si balíčku knih co leželi na zemi. Kdyby tam nebylo mé jméno a nedostavila by se neobyčejná dávka zvědavosti nechala bych je tam pro mé bezpečí ležet, ale oboje tu jako na zavolanou byli, tak jsem jen knihy čapla do ruky a spěchala s balíčkem do pokojíčku.

Možná to byla hloupost vzít si domů balíček na kterém bylo moje jméno, když vím, že se mě pokouší zabít nejméně půlka tajných sekt tady.
Může tam být jed, bomba, či cokoli jiného co by dokázalo vyhodit celý tento dům do povětří a má zvědavost přetéká přes hranice sebezáchovy. No nic, teď už asi není cesta zpět, tak bych měla přestat přemýšlet nad tím co se může stát a začít se věnovat tomu co se děje a to je ten balíček, na který tu už pěknou chvíli tupě zírám.

Jak sem tak začala trhat šňůrky kolem těch knih, zarazila jsem se nad obalem té první, bylo na ní napsáno: Přísně tajné a logo knihovny v Hello street, né té do které jsme se chtěli vloupat my, ale té který leží pod ní, jsou tam tajné složky na vyhození a další podobné dokumenty, jen málo kdo ví o této podzemní knihovně, proto veřejně řekli, že se někdo vloupal do té nadzemní části knihovny a ,že z ní nic neodcizil, ale to ,že existuje nějaká podzemí knihovna a ,že si někdo něco vzal z ní to nechali pod pokličkou.

Každopádně, mě by teď měl zajímat spíše obsah knihy než původ, otevřela jsem knihu a hned na první stránce byl nápis: Nevíte jak probudit své schopnosti? My Vám s tím pomůžeme!

Jasně, je to něco jako návod na probuzení své moci, proto to není veřejné, lidí co mají takové problémy se zamordují, takže je pro ty kteří jsou jako my toto jediná záchrana, to vysvětluje taky nulová dostupnost těchto knih.
Ze stejného důvodu na deskách knihy zalepili název, aby bylo takřka nemožné tyto knihy po případném vloupání do knihovny, odlišit od obyčejných pohádek, životopisů a jiných cenných materiálu.

Další knihy co ležely v balíčku byly podobné, všechno to byly knihy jak probudit svou sílu, jak jí ovládat a ta třetí byla dokonce o schopnostech avatara.

Jak jsem se tak na ty knihy culila, zapípal mi mobil.

Stranger:
,,Tak co líbí?"

Do prázdna jsem zakývala hlavou a zašeptala, že děkuji.
Na to hned cinknul mobil.

Stranger:
,,Tak to jsem rád, jinak zítra v 10:00 mě čekej, vyzvednu tě a půjdeme trénovat, tak se pořádně vyspi 😛"

Opět jsem kamsi do prázdna kývla a šla knihy co nejpečlivěji schovat.
Asi si myslíte, že by mě mělo děsit, že mě nikdo úplně cizí nespouští z očí ani v bezpečí svého domu, tak ano děsivé to je, ale nedokážu se bát člověka co pro svou naději riskuje život i přes to, že ví o možnostech jako, že avatar být nemusím a ,že nás pak oba zabijí pokud plán nevyjde.