Element girl

#19

Na to, že jsem ve světě plném démonů a stvůr jsem se vyspala docela do růžova, pomyslela jsem si když jsem se ráno škrábala z postele.
Pohledem jsem se snažila najít Adriho, ve výhledu mi však bránila hromada z nějakých starých hadrů. Vypadaly staře a ošuntěle, nevím na co to tu je.
,,Adriane? Co je to tu za věci?" zeptala jsem se ho hned co vešel do místnosti.
,,To jsou tvoje nové věci, no šup, šup, moc nekoukej a mazej se obléct." odpověděl, dnes měl nějak moc dobrou náladu, alespoň se s nim bude lépe komunikovat.
,,Jo a prozradíš mi prosím k čemu nám to tady bude, máme svoje věci a myslím si, že jsou v dobrém stavu takže nevím proč by jsme je měli měnit, to tak smrdím!?" zděsila jsem se.
,,Ale ne, naopak tvůj šampón voní příjemně, vlastně včera sis toho nemohla všimnout když jsme šli jenom lesem, ale myslel jsem si že potom co vyjedeš do tohoto hostince ti to dojde." řekl a blbě se uculoval, stále nevím o co tady jde, takže mi to vtipné vůbec nepřipadá.
,,Co mi má dojít? Neštvi mě a už to vybal!" zvedla jsem hlas.
,,Tak hlavně řvi ještě víc,"napomenul mě ironicky, ,,jde o to, že v našem světě byl vývoj o něco rychlejší, tady už to tak rychle nešlo, jelikož od našeho vyspělého světa byli tyto obyvatelé odříznutí. To sis vážně nevšimla, že tohle nevypadá jako hotelový pokoj 21. století?"
Teď mě docela dostal, samozřejmě že jsem si toho všimla ale nenapadlo mě v tom hledat něco víc, řekla jsem si jen, že to bude úmyslně, u nás je spoustu hotelů i penzionu, který jsou laděný do barokního stylu.
Místo odpovědi jsem jen pokrčila rameny a dodala: ,,Nějak mě nenapadlo to zkoumat, byla jsem unavená a ráda, že nemusím spát v lese s těmi monstry."
Nevěřícně si projel místnost pohledem. ,,Jak sis tohohle nemnoha nevšimnout? To je vidět na první pohled, to tě nenapadlo hledat tu zásuvku, televizi nebo internet?"
Opět jsem jen pokrčila rameny a zmateně si začala prohlížet pokoj, tentokrát však důkladněji, měl pravdu, akorát mě nenapadlo to nějak zkoumat, řekla jsem si že to bude úmyslně.
,,No nic, obleč si tyto věci, nemusímena sebe hned poutat pozornost a navíc, tyhle jsou daleko pohodlnější, vybral jsem takový...pokud možno říci sportovní oděv, jo a nezapomeň si prosím hlídat slovník, pokus se nepoužívat slova typu wifi, internet, signál, GPS, Facebook a tak dále, jenom bychom vyvolávali rozruch, jinak ještě taková maličkost, pokud by si je chtěla něco přinaučit z novější doby, radím ti nedělej to, do těchto věcí by jsi zasahovat neměla, přijdu si na to sami stejně jako jsme si na to přišli my, rozumíš?" vysvětloval mi káravě.
,,Jo, tomu rozumím, prostě to nechám tak jak je a nebudu nic měnit, nerozumím ale něčemu jinému, jak je možné, že mi mobil normálně bere signál když tady ho ještě nemají?" zeptala jsem se zamyšleně.
,,To je velmi dobrá otázka, tyto světy ačkoli jsou dva a daleko od sebe, jsou jako jeden, akorát jsou odděleny hranicí přes kterou se lze dostat jen pomocí tvého přívěšku, tím jsem ale nevysvětlil to s tím signálem, prostě to funguje tak, že signál dosáhne z našeho světa i přes zdejší nepropustnou hranici. I když vlastně propustná je, sahají sem totiž i rádiové vlny, jo a než se zeptáš jak je to možné, odpovím ti na to rovnou, vytvořit úplně nový svět dokázala jen a pouze Apokalypsa, její syn to dokázal taky ale nikdy se mu to nemohlo podařit na 100%, musel mít základ jiného světa. Proto on sice vytvořil tento svět, ale jeho základna je ten náš , Zoiran ho jen trochu vylepšil zakrývacím kouzlem, jinak by se mezi těmito světy dalo cestovat a byly by propojeny." dovyprávěl, už jsem na to chtěla něco říct, upozornil mě ale, ať se začnu připravovat na cestu nebo nestihneme do stmívání dorazit do dalšího hostince. Raději jsem tedy mlčela a snažila se dostat do těch hadrů, ve finále to ani hadry nebyly, měl pravdu, bylo to pohodlné a ani tak špatně to nevypadalo. Do tohoto období  sice až tak nezapadaly, ale rozhodně sem seděly více než má fialová letní bundička, boty na podpatku a džíny. Nevím jak bych tento oděv popsala, byly to kalhoty a košile, k tomu bylo něco jako korzet a plášť, vypadala jsem v tom jako nějaký bojovník v ženském podání. Jen meč chyběl k úplné dokonalosti...