Element girl

#18

Sotva jsme ušli pár metrů, Adrian řekl, že budeme muset jít tím hrůzu nahánějícím lesem. Snažila jsem se ho zeptat proč, ale jenom na mě hodil pohled, který jasně říkal, že se na nic nemám ptát. Já úplně zapomněla, že pan tajemný má nahnáno. Neříkám, že ten les mi strašidelný nepřijde, ale proč on chce jít naopak tím lesem místo louky která strašidelně vůbec nevypadala to vážně nechápu. Jdeme tak 15 minut a Adrian už se tak desetkrát ohlédl okolo sebe jako by si myslel, že nás někdo sleduje. Říkal, že tu žijí temní démoni, ale já ještě nikdy žádného neviděla, takže nemám důvod se bát. Slyšela jsem o nich legendy, ale vážně nevím čemu už tu mám věřit, jelikož vždy když si myslím, že něčemu přicházím na kloub, ukáže se ta krutá pravda, jež změní veškeré mé představy o normálním světě. I přes to, že mi pověsti o démonech přijdou jako nesmysl, tajemná energie kterou cítím mi však přijde dost reálná. Jako by se tady stalo něco hrozného a až doteď to tu je. Vypadá to, že Adrian to cítí taky, možná je to právě to co ho děsí. Najednou začal zrychlovat, po chvíli už jsme skoro běželi. ,,Adriane, já jsem obyčejný člověk, což znamená, že se taky mohu unavit a myslím si, že se tímto tempem unavím dost rychle." stěžovala jsem si na jeho vražedné tempo.

,,Alanis mlč a přestaň si stěžovat, pokud se chceš dožít rána budeš muset pohnout, " řekl a přibrzdil aby mi mohl ještě něco pošeptat, ,,navíc si myslím, že nás něco sleduje, a řekl bych že to není samo."  Rychle jsem se otočila a měl pravdu, mezi stromy se skutečně něco mihlo, a nevypadalo to jako malinké přátelské zvířátko a najednou další a další, jako by se to kolem nás jen hemžilo, jak jsem si toho mohla nevšimnout? Další věc na kterou se ho musím zeptat až budeme moci mluvit.       Přidala jsem tedy do kroku, doopravdy nechci být sežrána, do hlavy mi však nejde proč to na nás ještě nezaútočilo, mělo už to tolik příležitostí a stále nás to z dostatečné vzdálenosti pouze pronásledovalo. Měl taky pravdu, že to nebylo samo, řekla bych že je to nějaký velký démon a skupinka menších, ti menší se však od toho velkého drží dostatečně daleko, řekla bych že se ho bojí, musí to být asi nebezpečné když se toho bojí i početná skupinka.

Šli jsme ještě pár hodin než jsme konečně dorazili do Adrianem zmiňovaného hostince, stihli jsme to akorát v čas, za chvilku by byla tma a obávám se, že teď už by ty zrůdy zaútočili. ,,Takže? Teď už můžeme mluvit?!" zeptala jsem se nedočkavě. ,,Ano, teď už jsme v bezpečí, hádám, že máš hodně otázek tak se ptej, protože pak půjdeme spát abychom načerpali síly na zítřejší cestu." řekl a vypadal konečne klidně. ,,Dobře, mám hodně otázek, takže začnu od začátku. Kdo byli ti démoni a jak je možné, že žijí pouze zde a nerozšířili se i do jiných částí, protože kdyby se tak stalo, dnes bych je rozhodně neviděla poprvé." začala jsem se ptát. On se jen tak zvláštně usmál a řekl: ,,Koukni na GPS, pochopíš proč se nerozutekli jinam." Na nic jsem nečekala a vytáhla z kapsy mobil, zapnula jsem GPS a počkala než mobil určí naší polohu, chvíli jsem čekala, pak tam vyskočilo okénko ze kterého mi snad přestalo bít srdce, mobil mi právě oznámil, že nelze vyhledat naší polohu. Což bylo divné, nikdy se mi  to ještě nestalo. ,,Adriane kde to jsme, mobil nemůže vyhledat naší polohu, což znamená že rozhodně nejsme v tom lese jak si říkal, tam by nás mobil našel, ovšem pokud se ten krám nerozbil." zeptala jsem se celá zděšená a neodpustila si narážku na to že i něco tak dokonalého jako je mobilní telefon někdy může udělat chybu ,,Mobil máš zcela funkční, nemůže nás najít, protože jsme na jiné planetě v jiné dimenzi." odpověděl, čekala jsem, že to asi nebude tím, že mi došly data nebo se rozbil, čekala jsem vážně vše až na tohle.

,,Prosím?!" zhrozila jsem se. Když viděl můj vyděšený výraz raději se hned pustil do vysvětlování. ,,No, ony jsou dva světy, později ti to vysvětlím, máš ještě jiné otázky? Jestli ne, rád bych si šel lehnout." Tak to ne, zase se vyhýbá odpovědi, takhle to nepůjde, nehodlám takhle dál žít a spoléhat, že mi možná někdy řekne pravdu. ,,Tak a dost, takhle by to nešlo, já nehodlám čekat než se rozhodneš mě seznámit s tím co víš, buď mi to okamžitě vyklopíš nebo si od zítřka můžeš zachraňovat svět sám." vyprskla jsem a v tu chvíli jsem si normálně myslela, že vzteky bouchnu. ,,Fajn, když to tak nutně potřebuješ vědět řeknu ti to, ale pak mi tu nebreč jak je všechno v prdeli." zvýšil na mě hlas. Takhle moc rozzuřeného jsem ho nikdy neviděla, dokonce mu ujelo i sprosté slovo a to jsem v jeho slovníku zaslechla také poprvé. Raději se ho pokusím uklidnit, protože tohle dobře nedopadne a nechci zjišťovat čeho všeho je schopný když zuří, třeba mi to řekne i v klidu. ,,Klid ano? Mám toho už dost, nebaví mě žít v nejistotě, chci vědět co se děje, to je to tak špatné? Jsem si jistá, že to není nic co bych nedokázala unést." řekla jsem už klidněji. ,,Já to chápu, ale tohle se nesmí nikdo dozvědět, budeš mi tedy muset slíbit, že se tohle nikdy nikdo nedozví, a ještě něco, na toto ti ještě odpovědět mohu, ale nepočítej s tím, že ze mě dostaneš kdo jsem a věci kolem toho, do toho ti totiž vůbec nic není." oznámil mi. Kývla jsem na souhlas a počkala než začne mluvit.

,,GPS nás nemůže vyhledat, protože jsme v jiném světě, světě který patří Ziaronovi, což byl jediný syn Apocalypsy..." nestihl to doříct a skočila jsem mu do řeči. ,,Tím mi chceš říct, že si o Apocalypse celou tu dobu věděl a mě si přesto nechal nasazovat život abych to mohla zjistit? Chceš mi říct, že si celou dobu věděl, že planeta umírá a nechal sis to pro sebe?" zeptala jsem se ho naštvaně. ,,Tak to není, tu část s Apocalyspu jsem se dozvěděl až ve chvíli co si se jí dozvěděla i ty, do té doby jsem znal pouze Ziaronovu část příběhu ve které se o věcech o Apocalypse nemluví, kdybys mě nechala domluvit vysvětlil bych ti to." pokáral mě, omluvila jsem se mu tedy a pobídla ho, že může dále pokračovat. ,,Ziaron byl tedy její milované dítě, bylo to dítě vychovávané ve vší láskou, ani to ale nezabránilo Ziaronovi aby se z něj stal zlý člověk, celou věčnost kazil lidi a pouštěl mezi ně nenávist, Apocalypsa si přitom celou dobu myslela, že si za vše lidé mohou sami, prsty ve všem měl, ale její povedený synáček, když se dozvěděla, že jeho duše je nenávratně zničena, rozhodla se ho zabít aby nemohl páchat více zla, potom co ho zabila se však dozvěděla, že si vytvořil vlastní svět zla, který před ní tajil, byl to svět plný zlých démonů a nenávisti, bohužel jediný způsob jak tento svět zničit byl její syn který byl už bohužel po smrti, tak vznikl nezničitelný svět zla, Apocalyspa věděla, že ho nemůže zničit, tak se ho pokusila alespoň napravit. Poslala tedy to toho zlého světa její lidi, kterým dala nadpřirozené schopnosti aby se mohli proti démonům bránit. Vytvořila tak zde božstvo, které mělo za úkol si s démony poradit, dále Apocalypsa tento svět neřešila, nechala vše na svých bozích. Což byla chyba, bohové tu dlouho s démony bojovali a nikdy se jim nepodařilo vyhrát, potom co zemřel poslední bůh, naděje na záchranu tohoto světa navždy vyhasla. Ziaron je sice mrtvý, ale jeho temný svět nikdy neumře." dopověděl a těžce polkl. Ptala jsem se dál: ,,Chceš tedy říct, že my se právě teď nacházíme v tom zlém světě?" On jenom kývl. ,,Dobře budu to muset vstřebat, ale vypořádám se s tím, teď mám však další důležité otázky. Jak je možné, že démoni, kteří jsou tak zlí jak říkáš nás v tom lese nezabili?" Ptala jsem se dál.
,,To je dobrá otázka, bohům se tento svět zachránit nepovedlo, ale než odešli, lidi tu bezbranné nenechali, ve dne vládnou lidi a v noci démoni, což znamená že dokud je světlo, démoni jsou neškodní, nemají svou sílu a jsou zranitelní, proto se schovávají v lesích, pokud sis všimla, pronásledovali nás, ale drželi se dost daleko abychom je nemohli zabít, ve dne se nás bojí, v noci se však mění ve vraždící monstra." vysvětlil mi.

,,Dobře, to se taky pochopit dá, co mi do hlavy však nejde je to jak jsem nás mohla dostat do jiného světa, rozhodně jsem si nepřála dostat nás do světa zla." konečně jsem se zeptala na otázku, na kterou jsem chtěla znát odpověď od té doby co mi řekl, že nejsme v našem světě.
Jen se pousmál, a opět se pustil do vysvětlování: ,,Tvůj přívěšeik tě dostal přesně na místo kam si chtěla, nebo si snad nechtěla do toho lesa ve kterém se nachází stroj, který hledáme?"

,,To ano, chtěla ale né sem." na touto odpovědí zakroutil hlavou. ,,Jiný les neexistuje, chtěla si sem, já ti jen neřekl že je to v jiném světě, kdybych ti to řekl, už by si sem nechtěla a tím pádem by jsme sem niky nedostali." vysvětloval trpělivě. ,,Hmmm, to je jedno jak ale může cestovat mezi světy, takovou magii neovládají ani ti nejlepší z čarodějů?" Teď už bylo na Adrianovi vidět, že ho mé otázky vyčerpávají více než celý náš pochod sem. ,,Ten kamen, který máš ve svém přívěšku patřil místním bohům a pomáhal jim se spojením s Apocalypsou, po jejich smrti se dostal do vlastnictví Trancy která ho ukryla dříve než by démony napadlo pomocí jeho síly dobít i svět dobra. Dávej na něj prosím pozor, je to naše jediná možnost jak se dostat zpátky." Hned jsem si ho vzala do ruky a začala důkladněji prohlížet, je to zvláštní pocit, jako bych teď cítila všechnu jeho sílu. Chtěla jsem se ptát na další otázky, ale můj parťák mě zarazil: ,,Dnes už ne Alanis, na víc otázek ti dnes neodpovím, zase jindy, momentálně víš vše co vědět potřebuješ, vím že máš další otázky, ale bez odpovědí na ně se ještě chvíli obejdeš, chápu, že je to těžké vše pochopit, ale až nastane ten pravý čas, dopovím ti i další části této skládačky, jak už jsem ale řekl, dnes to nebude. A jdi už spát, potřebuješ nabrat sílu, jelikož musíme jít lesem, pochod bude komplikovanější tak se na to pořádně vyspi