Element girl

23

,,Ten koho hledáte již není mezi živými, je mi to moc líto."

Tato slova se mi hluboce zaryla do hlavy, bylo to jako by do vás někdo vrazil nůž a všechen život z vás najednou začal utíkat. Byla to naše naděje, poslední střípek naděje kterého jsme se mohli držet, a najednou to vše bylo fuč, ze vteřiny na vteřinu, jak je to vůbec možné? Vše za čím jsme se hnali se nám opět vzdaluje z dohledu.

,,To však ještě nic neznamená Alanys, nepotřebujeme nikoho k tomu aby nám stroj ukázal o koho jde ne? Nevzdávej to, ještě jsme neprohráli, ještě není konec hry." snažil se mě Adrian utěšit. Asi měl pravdu, nic to nemuselo znamenat, na nic jsem nečekala a vydala se do chaloupky. Vypadalo to jako by tam někdo ještě teď bydlel, jako by nějaké kouzlo drželo vše v původním stavu. Vypadalo to jako v obyčejné chaloupce, stůl, židle, postel, vše jako v našich domácnostech, s rozdílem stylu vybavení, ale tak to se dalo čekat, pochybuji, že by kouzelný stařec měl ve svém bejváku plazmovku, ledničku, plakát polonahé Nicki Minaj a LED světýlka v barvách svého oblíbeného fotbalového týmu. Vše to působilo pohodlně a útulně, v rohu místnosti jsem pak zahlédla i věc po které jsme tak dlouho pátrali, teď už stačilo jen najít návod a to pokud možno v našem jazyce. Ne...tak lehké by to přece být nemohlo.

Přistoupili jsme k tomu stroji a začali ho podrobněji zkoumat, nikde nebylo žádné ON/OFF nebo tlačítko, dost dlouho jsme to zkoumali, zkusili jsme snad vše co nás napadalo. Na nic jsme nepřišli, pomalu jsem to začínala vzdávat, pak jsem však dostala nápad. Vyběhla jsem před chaloupku a chtěla jsem je na to zeptat strážce. Věděla přece o všem ne?

,,Vím na co se jdeš zeptat a je mi líto, že tě opět musím zklamat, stroj a jeho majitel byli jako Jin a Jang, jako srdce a duše, jeden by bez druhého nedávaly smysl, je bez svého pána obyčejnou troskou." řekla smutně. Je jako posel špatných zpráv, přežila jsem hodně těch zlých, ale tahle mi opět brala vzduch z plic, je konec, právě jsme dohráli. Pomalu se mi do očí začínaly vlévat slzy, nebreč...říkala jsem si, ale když jsem pomyslela kolik času jsme tímto klíčem ztratily a kolik je v sázce, neudržela jsem je, po kapkách mi začaly stékat po tváři níž a níž, na důkaz, že jsme v něčem kouzelném se po kontaktu se zemí začaly měnit v květiny, na chvilku mi to vykouzlilo na tváři úsměv, bylo to kouzelné, ale můj žal to zastavit nedokázalo.

Adrian vyšel ven a když to viděl zarazil se, byl překvapený stejně jako strážce, což bylo neobvyklé jelikož jsem si myslela, že je to tu na denním pořádku, a pak jsem si všimla, že květiny v jež se proměnil důkaz mého smutku tvoří cestičku, Adrian se tam vydal, vedlo to pár metrů za domeček. Za chvíli se vrátil s nějakou krabičkou v ruce. Otevřel jí a vyndal kus papíru, udiveně se na mě podíval a pomalu ten pergamen začal rozkládat.

,,Pro případ mé smrti," začal číst, ,,ale to je v závorce, důležitější bude to pod tím." Napínal a to se mi přestávalo líbit, hodila jsem na něj pohled, aby to zbytečně nenatahoval a konečně přečetl hlavní obsah tohoto vzkazu, provokativně dělal, že neuměl číst, ale  když viděl jak na něj přísně koukám, raději začal číst.

,,Avataři jsou ti, před kterými se klaní i bohové, nepřemožitelní vládci všech živlů, krotitelé ohně, pánové všech řek i pramínků, majitelé každého kvítku, ti kterým se ani vítr nestaví do cesty, ti jejiž osudem je spasit lidstvo." když to dočetl, bylo vidět, že je stejně zklamaný, vlastně jsme se nedozvěděli nic nového, tvůrce dopisu v něm pouze popsal vlastnosti avatarů a to, že by měli spasit svět, to vše jsme však už věděli, i to jak stačí kapka jeho krve k obnovení této planety, o všem byli legendy a knihy, ale jak najít avatara se nikde nepsalo a mi právě zjistili, že jediná stopa díky které jsme ho mohli najít byla ta tam. Když naše nová přítelkyně viděla naše výrazy začala nás utěšovat.

,,Jste Alanys a Adrien, dvojice hrdinů jež nezastavili ani démoni, tak dlouho jste sem šli, to si ani nepamatujete, že jste lidem po cestě něco slíbili? A nejen jim, dali jste slib i sami sobě a všem lidem, to to teď hodláte vzdát? V životě nejde vše podle plánu, pokud neprojevíte snahu, zájem a trochu trpělivosti, nikdy ničeho nedosáhnete, ale to už asi jistě víte, například ty Alanys, když si se jako malá učila jezdit na kole, padala si, znova a znova, ze začátku ti to nešlo, ale s každým pádem si to chtěla umět více a více, plakala si a vztekala se, ale nikdy tě ani na moment nenapadlo to vzdát, zkoušela si to dál a dál a nevykašlala si se na to po pár neúspěšných pokusech, kdyby se lidé měli vzdát svých cílů po prvním neúspěchu, nikdy by se nikam nedostali, přeci jste si nemysleli, že to bude tak lehké, a ty Adriane, vzpomínáš když si se učil zacházet s tím nožem co stále nosíš při sobě? Vzdal si to snad po několika nepovedených pokusech? Pokud vím, nic tě nezastavilo, a možná díky tomu jsi teď v tom tak dobrý, kdyby si to tehdy vzdal, kde bys teď byl Adriane, kde? Dobře si rozmyslete, jestli po jedné neúspěšné bitě chcete vzdát celou válku, byla by to škoda, obzvlášť když tato válka může ukončit tolik zlého."

Na chvilku jsme se zamysleli, na jejích slovech něco bylo, něco co nám nasadilo brouka do hlavy a donutilo doopravdy zapřemýšlet nad tím vším, zda-li to chceme vzdát, možná má pravdu a s jednou slepou stopou to nemusí být konec všemu, ušli jsme tak dlouhou cestu a byla by škoda to vzdát, ale my už nevíme jak dál pokračovat, nejsou na to psané návody nebo osobní příručky, a my nemáme nadpřirozenou moc abychom to věděli, já jsem jen obyčejné budiž k ničemu, bez moci a síly a Adrian? Ten ani nevím co je zač, ale nevypadal, že by věděl jak se dostat z tohoto problému.

,,Zkuste se poptat v hospodě nebo místních, když budou vědět, že přicházíte v míru, jako nepřátele vás brát nebudou, a věřte mi, že tento svět si prošel dosti věcmi, možná proto tady legendy a mýty mají dvakrát tak velké kouzlo, navíc je tu každý zná, nikdo vám neřekne co se stane, ale co se stalo tu lidi ví moc dobře, a někdy se budoucnost zjišťuje nejlépe podle minulosti, je tu tolik legend co vypráví o hrdinech, jejiž osudem je spasit svět a ukončit vše špatné v něm, možná vám toho poví víc než by dokázal jedem ubohý avatar, ovšem pokud byste ho našli." snažila se nám pomoct. ,,Ale ty to nechápeš, Avatar nám nemá nic říci, jeho krev má.." nestihla jsem to doříct, skočila mi do řeči. ,,Já to chápu Alanys, chápu to až moc dobře, vezmi si něco z toho co jsem ti řekla, uvidíš, možná jste se v něčem pletli." řekla a opět se proměnila ve strom, kdybych ji na vlastní oči neviděla, nevěřila bych že tento strom není úplně obyčejný.

,,Má pravdu Nys, můžeme se poptat, tohle nemusí být konec naší cesty."