Vodítková fena Lucy žije v krásné rodině....
Když se ale jednou ráno probudí, tak zjistí, že její dlouhé packy (lidi) zmizeli. Rozhodne se, že je najde a vyrazí do divočiny, kde jí čekají různá dobrodružství. S kým se potká ještě ve městě a bude mus...
Čtveřice psů stála před lesem. Lili, Lucy a Bailey se naposledy podívali na své město. Byl tu skvělý výhled. Je to naposledy, co vidím moje město? Co uvidím můj dům? Co uvidím mé Dlouhé packy? ,,Hele tam jsme se seznámili, pamatuješ Lucy?“ ukázala Lili čumákem na rozpadlé hřiště. ,,Jo. Byli jsme ještě malá štěňátka.“ ,,Hele tam jsem zahrabal svou první kost!“ řekl Bailey a ukázal čumákem na trávník. ,,Zahrabal jsem ho na jedné Dlouhé packy trávníku. Našel jsem v plotu malou díru a prolezl jsem skrz. Ta Dlouhá packa se jmenovla něco jako "Soused" nebo co. Když mě viděl, začal se strašně smát.“ řekl vtipným tónem. Lucy se podívala na Lili, pak na Baileyho a pak na Pajdu, který je celou dobu pozoroval. Já to nedokážu. Jak mám tohle město opustit? Možná to tu opouštím navždy. Lucy odvrátila pohled od Pajdy a podívala se nejistě zas na Baileyho a Lili. ,,Nemůžeme to tu opustit, Pajdo. Máme tu spoustu vzpomínek.“ řekla nakonec. ,,Já vím, že je to pro vás těžké. Ale nemůžeme tu zůstat. Je to tu příliš...“ ,,Nebezpečné Pajdo, já vím, já vím.“ povzdechla si Lucy. Pajda se nejistě zeptal: ,,Můžeme?“ ,,Ano.“ řekla Lili a Bailey. Lucy se naposledy podívala na město. ,,Jo......... asi jo. Pajda vkročil do lesa a ostatní ho následovaly. Zbohem.
Všichni běželi lesem. Už byla tma a navíc pršelo. ,,Teď už asi nic neulovíme.“ řekl Pajda. ,,Hele koukejte! Jeskyně!“ vyštěkla Lili. ,,Šikovná.“ pochválil jí Pajda. Lili se nadmula pýchou. Všichni prudce zatočili a vběhli do jeskyně. Všichni se k sobě schoulili a přitiskli se k sobě. ,,Dobrou mé Dlouhé packy.“ řekla Lili. Pajda si jen odfrkl. Pak už všichni hluboce usnuli...........
,,Kdo to je?“ zeptala se Lili. ,,Nějací psi.“ řekla Lucy. ,,A co máme udělat?“ zeptal se jeden neznámý hlas z minulého snu. Bailey? ,,Hlavně se uklidněte, ano? odpověděla Lucy. ,,Pajdo!“ vyštěkla Lili.
Lucy se probudila. Co to bylo zase za sen? A ten jeden neznámý hlas z minulého snu byl Bailey? A kde byl Pajda? Lucy se rozhlédla kolem sebe. Lili a Bailey byli schoulení k sobě. Kde je Pajda? Opustil nás? Je to jako v mém snu? Lucy se stále rozhlížela po jeskyni. Pajda seděl u vchodu do jeskyně. Co blázníš Lucy. Žádný sen není opravdový. Lucy potichu došla k Pajdovi. Pajda se díval na Měsíční psici. ,,Co je?“ zeptala se. ,,Chybí mi.“ ,,Kdo?“ ,,Annie.“ ,,Annie? Tvá Dlouhá packa? ,,Ne! Ta mi nikdy nechyběla. Moje sestra, jmenuje se Annie. Dělá mi starosti jestli furt žije nebo jí ta škaredá Dlouhá packa umučila k smrti.“ ,,Co? Nic o tobě nevím. Pověz mi, co se stalo s tvou Dlouhou packou?“
,,Tak jo. Když jsem byl ještě malé štěně, vzala si nás s Annie jedna Dlouhá packa. Šla cítit po ohnivé šťávě, ale já jsem ještě nevěděl, co je to za pach. Odvezla nás s Annie domů, kde bydlela s jednou malou Dlouhou packou. Rozjasnil se jí obličej, když nás viděla. Hrála si s námi, venčila nás, cvičila, krmila, prostě všechno, co jsme kdy potřebovali. Pak ale začala skoro každý den někam chodit. Myslím, že tomu Dlouhé packy říkají něco jako "škola" nebo tak něco. Neměla na nás čas. Proto se o nás musela starat ta velká Dlouhá packa, která nás neměla ani trochu ráda. Dostávali jsme najíst maximálně dvakrát do týdne. Nevenčila nás a jakmile jsme vykonali potřebu doma, tak nás ta Dlouhá packa zbila. Každý večer chodila domů nějaká nesoustředěná. Strašně se kinklala z místa na místo a šla z ní cítit ohnivá šťáva. Vždy jakmile šla do domu, kde jí čekala její malá Dlouhá packa, tak malá Dlouhá packa říkala něco jako ve smyslu "Přestaň s tím" a pak jí její velká Dlouhá packa zbila. S Annie jsme ho chtěli bránit, ale strašně jsme se báli, že nám něco udělá. Jednou večer, když jsme s Annie hlídali na zahradě, přišla naše velká Dlouhá packa. Tentokrát se kinklala tak, že spadla a strhnula plot. To byla moje a Annie šance. Řekl jsem jí, že teď můžeme utéct, ale ona mi řekla, že mám jít pryč jen já a ona se postará o malou Dlouhou packu. Vyzívavě jsem na ní civěl. Ale ona jen kývla k plotu. Bylo mi to líto, ale musel jsem to udělat. Běžel jsem. Proplítal jsem se kolem malých stromků, když jsem se ale o jednu větev zahákl obojkem. Dusil jsem se. V tom na mě ještě velká Dlouhá packa výhružně nadávala. Ze dveří už vykoukla malá Dlouhá packa a běžela mi na pomoc. Já jsem si myslel, že je mého plánu konec, možná i mého života, ale v tom ke mně přiběhla Annie a prudce trhla s mím obojkem. Byl jsem volný! Obojek spadl na zem a já rychle proběhl kolem velké Dlouhé packy a u toho jsem štěkl : Děkuji Annie! A pelášil jsem pryč z města, kde jsme bydleli. Myslel jsem, že každou chvíli, mě najdou Dlouhé packy s takovou dlouhou železnou tyčí, ale nepřišli. Už několikrát jsem utekl z domu, ale vždycky mě našli, ale teď ne. Pak jsem pochopil, že za to může můj obojek. Vždycky mě kvůli tomu blbému obojku našli. Ten obojek mi mohl vzít i můj život! Takže......“ Pajda skočil Lucy po obojku. Lucy se mu ale vyhnula a přitiskla ho k zemi. ,,Jak se opovažuješ?! Vždyť já potřebuju, aby mě mé Dlouhé packy našli! “ zavrčela na něj. ,,Ale můžeš kvůli němu i umřít!“ ,,A co jako? Tohle je jediná památka po mých Dlouhých packách! ,,Ale.....“ ,,Je mi líto tvé minulosti, Pajdo, ale tenhle obojek si nikdy v životě nesundám!“ zavrčela důrazně. Lucy pustila Pajdu, ten se na ní se strachem podíval a běžel k rohu jeskyně. Lucy se na něj chvíli dívala, jak se točí dokolečka. Chudák Pajda. Neměla jsem na něj být tak zlá. Lucy došla k Baileymu a Lili a uvelebila se ke spánku. Nikdy ten obojek nesundám! Nikdy.......
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jeskyně, v které čtveřice psů spala
Proběhla menší úprava smečky. Přidala jsem Gammu, Deltu, Zetu a Epsilona. Tohle je nejdelší kapitola vůbec😱.(Dala jsem si s ní práci😅😅). 1000 slov!!!!
