The New Threat | Drarry (CZ) ✓

7. kapitola

Černovlasý kouzelník vzhlédl od primitivního nákresu vzhůru a zahleděl se do hustého tmavého lesa před sebou. Bylo krásné ráno, sluníčko již svítilo, ptáci zpívali své písně, ale i přesto Harry cítil, že něco tam uvnitř není v pořádku. Od kolegů si již vyslechl, že jakmile kouzelník vstoupí byť jen na okraj, je mu zamezeno využívat magii, ale on tušil ještě něco dalšího.

S hlubším nadechnutím začal pomalu rolovat papír ve svých dlaních, načež ho opatrně zasunul do síťky po straně batohu na zádech. Byl prozíravý. Díky informaci o magii s sebou vzal vše života potřebné, takže měl v batohu ukrytou velkou láhev vody, nůž, sirky, deku, nějaké drobnější jídlo, baterku a kapesníky. V ruce držel sprej na označení stromů, aby poté našel rychle cestu ven. Nic jiného ve spěchu nepobral, takže nepochyboval, že mu něco bude chybět. I tak se ale cítil připravený.

Pevněji si k sobě přitáhl popruhy od batohu, lehce si tíhu na svých zádech nadhodil a vyrazil vstříc chladu, který z lesní krajiny sálal. S očima otevřenýma přešel přes pomyslný okraj, aby ihned mohl zaznamenat změnu, jak se magie v jeho těle utlumila a najednou jako by nebyla. Byl to zvláštní pocit ji necítit, ale dokázal by si zvyknout. Jako na všechno. Byl hodně přizpůsobivý, což se nedalo říci o jeho manželovi, který změny v životě doslova nesnášel.

S jemným úsměvem proklepal plechovku ve své ruce, načež na kůru prvního stromu nastříkal kolečko bílé barvy. Tvar se téměř okamžitě na tmavém podkladu zvýraznil, jak rychle zaschl, a tvořil tak dobře viditelný orientační bod již z dálky.

Harry si spokojeně tečku prohlédl, načež se rozešel hlouběji do lesa. Větvičky pod jeho botami celkem hlasitě křupaly, jak si tvořil cestu dál. Každou chvíli se ohlížel, a když už téměř neměl na dohled poslední označený strom, udělal kolečko na dalším.

Když se poté zadíval na mudlovské hodinky na svém zápěstí, zjistil, že od prvního označení již uplynulo několik hodin, což mu na náladě moc nepřipadlo vzhledem k neměnící se situaci. Nic nenašel, a ani nic nenaznačovalo, že by se k hledanému smrtijedskému objektu i jen blížil. Ani tak ale nezastavoval a s odhodláním pokračoval dál. Chtěl vidět Draca, chtěl ho sevřít v náručí a říct mu, jak moc ho miluje, a jak už ho nikam samotného nepustí. Chtěl mu vynadat, že mu to říkal, že tohle špatně dopadne, a že měl pravdu a chtěl, aby to blonďák uznal sám a řekl to nahlas. Z celého srdce si ale nejvíc přál, aby byl jeho manžel v pořádku.

Za chůze z batohu vytáhl láhev vody a jen několika loky upil. Věděl, že musí s tekutinou šetřit, jinou už totiž nezíská díky absenci magie. Když poté ale šrouboval víčkem, aby láhev pevně uzavřel, zaslechl zvuk, který mu byl do té doby neznámý. Slyšel... kroky?

Rychle se ukryl za jeden z mohutných stromů, strčil láhev do batohu a naslouchal přibližujícímu se zběsilému dusotu. Dotyčný utíkal, a jak mohl Harry dál slyšet, zřejmě už dlouho, protože to vypadalo, že každou chvíli skončí na zemi, jak neustále zakopával. Splašený dech ani nepočítal. Díky němu také černovlasý velmi rychle usoudil, že tohle smrtijed není a ba co víc, vzplála v něm jiskřička naděje. S divoce bušícím srdcem vykročil z poza stromu, aby se dotyčnému ocitl tváří v tvář.

Blaise s rukou na hrudi doklopýtal k jednomu ze stromů a dlaní se zapřel o jeho kmen. Pokusil se nabrat dech, aby mohl utíkat dál, když v tom před sebou uslyšel kroky mířící k němu. Instinktivně ucouvl dozadu ze strachu, že před ním stojí někdo z jeho pronásledovatelů, ale jakmile se pořádně podíval před sebe, úlevně vydechl. Tohle rozhodně smrtijed nebyl. Spíše to vypadalo na záchranu. Jenže ta rozhodně nepřišla pro něj, nýbrž pro Draca a ten tu s ním momentálně jaksi nebyl. Jakmile mu došlo, že zírá na Harryho Pottera, okamžitě zalitoval toho, že se s blonďákem před nějakou dobou rozdělili.