The New Threat | Drarry (CZ) ✓

3. kapitola

Draco si rukou prohrábl své ne zrovna dvakrát upravené vlasy a urovnal si na sobě tričko. S ohrnutým rtem se pokusil narovnat na něm spodní lem, ale i tak tušil, že to jeho vzhledu příliš nepomůže. Připadal si odpudivě. Již několik dní neměl možnost pořádné sprchy, vlasy se mu díky méně intenzivní péči začínaly mastit mnohem rychleji, než to bylo obvyklé. Spal na proležené matraci, takže každé ráno vstával s pomuchlaným obličejem a švem peřiny obtisknutým na tváři, jak se snažil ležet na břiše, aby jeho záda tolik netrpěla. Žaludek si pravidelně kazil nekvalitním jídlem, které tu musel jíst, a ani o soukromí tu nemohla být řeč. Všichni z jejich týmu se městnali ve stejném stanu jako hrstka bystrozorů, kteří jim při práci asistovali. Zkrátka, už se těšil, až odsud vypadne a vrátí se domů, za Harrym, do své vlastní postele a manželovy hřejivé náruče.

Černovlasý mu tu opravdu scházel. Stýskalo se mu po něm. Ne, že by ještě nikdy předtím nemusel trávit tolik dní bez něj, to ne, ale vždy, když jeden z nich musel pracovně na delší dobu odjet, bylo to pro ně těžké. Byli zvyklí dělat vše po boku toho druhého, sdílet spolu své dny i každou chvíli, kterou mohli. Bylo přirozené, že Harryho postrádal. A věděl, že na tom jeho manžel není o nic líp. Proto se snažil dodržovat svůj slib, jak nejlépe uměl, a každý večer po práci mu posílal dopis. Nejinak tomu bylo i dnes.

Trávil na misi již šestý den. Přes den chodívaly výzkumné skupinky mapovat les, na jehož okraji celý jejich tábor stál. Někde hluboko v něm se měla ukrývat osada neosmrtijedů, jejich základna, kde mnozí z nich žili, kde se pořádaly schůze, rozhodovalo se o dalších útocích. Přesně tohle místo Draco s ostatními potřebovali najít.

K večeru se pak všichni vraceli do tábořiště, které bylo od této chvíle hlídáno dvojicemi z nich určenými rozpisem. A na tom na dnešní noc se skvělo i Dracovo jméno. Proto se také rozhodl svůj dnešní dopis pro Harryho odeslat již před večeří. Věděl, že po ní již nebude mít příležitost. Zrovna když se mu podařilo přimět jednu z přítomných sov, aby mu byla s odesíláním psaní nápomocná, ozvalo se za ním decentní odkašlání.

„Ahoj," pousmál se o něco starší hnědovlasý muž, když k němu blonďák natočil tvář.

„Ahoj?" překvapeně Draco zamrkal a s nakrčeným nosem si narušitele svého kratičkého okamžiku soukromí pořádně prohlédl. „Oliver, že? Oliver Wood."

Mladý muž se s pokýváním hlavou zasmál. „Ano. A pokud dobře vím, tak ty jsi Draco... Potter? Bývalý princ zmijozelské koleje v Bradavicích?" vyklenul obočí.

„Malfoy-Potter, jen tak pro upřesnění. Nějak jsme se nedokázali dohodnout," mykl Draco rameny a na okamžik se k příchozímu opět otočil zády, aby mohl naposledy pohladit sovu po zobáku a vyslat ji i s dopisem pryč, za Harrym.

„Asi jsem to měl čekat. Po ministerstvu se často nese šeptaná, že jste oba pěkně tvrdohlaví," přikývl si Oliver spíše pro sebe.

Na to se Zmijozel lehce zamračil. „Narážíš tím na něco konkrétního?" optal se s ohrnutým rtem a pohledem, který jasně naznačoval, že nechce slyšet nic o výměně názorů proběhlé na poslední poradě.

Oliver cukl lehce rameny. „Ani ne. Jen prostě znám Harryho. Jaké to vůbec je být manželem slavného Harryho Pottera?" zeptal se následně lehce zvědavě a strčil ruce do kapes kalhot.

„Hádám, že jednodušší, než být manželem Draca Malfoye," uchechtl se blonďatý. „Občas mu dávám zabrat, ale jinak nám to klape. Asi už si za těch osm let zvykl," výmluvně pokrčil rameno.

„To je už dlouhá doba," dal Zmijozelovi za pravdu. „Psal jsi mu?"

„Jo," přiznal blonďák mírně stroze poté, co si hnědovlasého muže řádně prohlédl.