The New Threat | Drarry (CZ) ✓

11. kapitola

Srdce v Dracově hrudi divoce bušilo, když vstoupil do výslechové místnosti, kde už na něj čekal samotný ministr spolu se svým náměstkem a dalšími vysoce postavenými úředníky, kteří se měli jeho výpovědi též účastnit. Společně seděli na stupínku za vysokým stolcem, zatímco pro blonďatého Zmijozela bylo naproti nim připraveno typické kouzelnické křeslo určené pro soudní procesy. Stálo na podlaze pevně uchyceno k zemi a u jeho noh a rukojetí bylo možno zahlédnout stočené řetězy, které se mají omotat kolem rukou a nohou vyslýchaného, je-li považován za vysoce nebezpečného nebo předveden přímo z Azkabanu. Dracovi nic takového nehrozilo, přesto se však na propletené železné kroužky díval s jistými obavami.

Snažil se tvářit vyrovnaně a odhodlaně, aby působil dobrým dojmem s čistými úmysly, ale také aby dostál svému rodnému příjmení a neprokázal žádný ze svých - pro Malfoye nepatřičných - pocitů. V hlavě mu zněla Harryho uklidňující slova, ale lahvička lektvaru položená před ministrem na stolci mu stejně způsobovala nervózní svírání v okolí žaludku. Přesto však svýma šedýma očima pevně pohlédl na muže, kteří si dnes mají jeho výpověď vyposlechnout. On to zvládne, je teď přece Malfoy a Potter v jednom.

„Dobrý den, pane Malfoy-Pottere," pokýval na něho ministr klidně. Za dnešní den již slyšel několik výpovědí a tato měla být poslední, a zároveň konečná, proto doufal v co nejmenší počet odchylek či problémů. „Jistě víte, z jakého důvodu jste byl dnes předvolán?"

„Dobrý den," oplatil mu blonďák zdvořilost. „Samozřejmě," kývl poté krátce hlavou, načež si krátce odkašlal a na základě pokynutí náměstkovy ruky ke křeslu se posadil. Řetězy výstražně zachrastily, ale zůstaly na svých místech. S jistou úlevou od nich šedooký odtrhl svůj pohled a vrátil jej opět na osoby sedící za stolcem.

„Poté tedy přejděme k věci. Souhlasíte s podáním veritaséra a následným výslechem? Jste si vědom, že budete moct mluvit jen pravdu a nesmíte se pokusit zatajit nic, co by pomohlo ve výsledném rozsudku?" zeptal se ministr téměř lhostejným tónem.

„Ano." V Dracově zaznělo tolik odhodlání, kolika byl jen schopen.

„Dobrá, podejte vyslýchanému veritasérum," vyzval gestem ruky svého kolegu, aby tak učinil.

Náměstek se zvedl ze svého místa a následně i s flakonkem přešel k Dracovi, aby mu lektvar mohl podat. „Vypít."

Blonďák si jej díky tomu nepěknému a úsečnému tónu přeměřil pohledem pravého a nefalšovaného Malfoye, než si do svých rukou lahvičku s veritasérem převzal. S teatrální grimasou v obličeji ji odzátkoval a přiložil si ji k ústům. Silou vůle se přemáhal, aby si svou masku zachoval i teď, když do sebe vpravoval lektvar pravdy. Když v jeho hrdle zmizela poslední kapka a flakónek zůstal zcela prázdný, vrátil zátku na své místo a předal jej náměstkovi s širokým úsměvem na rtech. „Hotovo," oznámil mu, jako by to nebylo zcela zřejmé.

Starší muž se na něho nepěkně zašklebil. Moc dobře věděl, co je tenhle arogantní blonďák zač. Slyšel na něho mnoho názorů a nemohl jinak, než s nimi souhlasit.

Vytrhl bývalému Zmijozelovi prázdnou nádobu z ruky a vrátil se na své místo. Ministr jejich němé výměně názorů nepřikládal žádný význam. Spíše dělal, jako by se nic nestalo.

Draco jej propaloval svým pohledem, dokud na sobě nezačal pociťovat první známé příznaky toho, že se veritasérum pustilo do ovládání jeho těla. Pak se musel soustředit na to, aby si jeho mysl dokázala uvědomit, že mravenčení kůže je jen pouhopouhým výplodem jeho fantazie. S tvrdým výrazem přečkal celou dobu, kdy se mu mravenčení sbíhalo ze všech končetin do hlavy, kde se formovalo do jakéhosi centra, ze kterého pak vycházely pomyslné provazce do všech nervových zakončení v jeho těle. Když bylo po všem, cítil, jak je jeho myšlení na lži potlačováno nepřirozeným špuntem, který se mu v hlavě usídlil. Narovnal se v křesle, aby si od onoho pocitu aspoň lehce ulevil, a vyzývavě upřel své oči na ministra.