The New Threat | Drarry (CZ) ✓

2. kapitola

Všichni účastníci porady postupně opouštěli místnost se zaraženými pohledy na svých tvářích. Nikdo z nich pořádně nechápal, čeho to právě byli svědky. Takhle v ráži ještě nikdo z nich svého kolegu neviděl.

Draco zůstal sedět na svém místě a pohledem vyprovodil prvních několik odcházejících. Pak však raději sklopil zrak na desku stolu před sebou, aby se vyhnul všem těm kradmým pohledům, kterých se jejich spolupracovníci dopouštěli. Jakmile se za posledním z nich zavřely dveře, s povzdechem pustil Harryho předloktí ze svého sevření a v duchu se smiřoval s tím, že o proběhlé scéně bude zítra vědět dobrá polovina ministerstva.

„Bylo to nutné, Harry?" hlesl lehce zklamaně a upřel na černovlasého své šedé oči.

„Ty se ještě ptáš?!" nasadil Nebelvír nevěřícný tón. „Ten idiot nasazuje tvůj život... jen tak!"

„Já s tím taky nesouhlasím, ale nemám potřebu hned začít takhle vyvádět." Dracův hlas mírně zakolísal, když se Zmijozel pokoušel udržet si klidný tón, ale emoce, vyvolané pohledem do Harryho tváře, jej na okamžik ovládly.

Nebelvír blonďáka propálil pohledem. „Jistěže nemáš! Ty bys totiž nebyl ten, kdo by tady zůstal sám!" prudce se postavil ze svého křesla a přešel k oknu, kde si strčil sevřené dlaně do kapes kalhot.

Draco bolestně přivřel oči. Aby zabránil veškerým emocím, které jím na základě Harryho slov projely, dostat se na povrch, jeho tvář ztvrdla díky nasazení typické malfoyovské masky. „Říkáš to, jako kdyby mi umírání mělo činit radost," pronesl chladně.

„Cože? Draco, já tě jenom bránil! Gebauer tě posílá někam, kde jsme nikdy nebyli. To území nemáme zmapované, nevíme, co jsou ti smrtijedi zač a ty nemáš téměř žádný výcvik a zkušenosti! Tak hrozně moc se o tebe bojím, že by ses už nemusel vrátit a ty mi vyčteš, že jsem nemusel tak vyvádět? Gebauer využívá jen toho, že seš bývalý smrtijed a nebyla by to taková ztráta kdyby... kdyby ses nevrátil..." otočil se Harry k blonďákovi čelem.

„Spíš si jen myslím, že bychom většího úspěchu dosáhli, kdybychom to řešili v klidu, Harry. Tvou snahu mě bránit samozřejmě oceňuji a nijak ji nedegraduji," pohlédl do zelených očí svého manžela, „naopak, cením si toho, že ses mě zastal, jen...'' výmluvně pokroutil hlavou a svůj pohled opět sklopil.

„Víš, že co se týká tebe, tak řešit věci v klidu nedokážu," odvrátil se Harry znovu k oknu a pohlédl ven. Možná měl Draco pravdu, ale jeho to rozhodnutí tak moc dopálilo. Nedokázal si pomoct.

Zmijozel v křesle si povzdechl, načež vstal a přešel ke svému manželovi. Zezadu jej objal kolem hrudníku, přičemž si hlavu opřel o jeho šíji. „Nepůjdeme už radši domů?" tlumeně se otázal a bříšky prstů pohladil černovlasého po prsou.

„Jo," zamumlal Harry a pohladil hřbet ruky na své hrudi. „Už toho tady mám plný zuby..."

Draco se drobně pousmál a propustil Harryho ze svého sevření. Vzápětí však uchopil jednu z jeho dlaní a vzal ji do své - nejen jako láskyplné gesto, ale i ve snaze černovlasého uklidnit.

Harry dlaň ve své stiskl. „Tak jdeme..."

***

Po příchodu domů se ani jeden z nich příliš ničím nezdržoval a v rutině, na kterou si v posledních týdnech zvykli, se postupně prostřídali v koupelně. Již klasicky byl Harry hotov mnohem dříve a rychleji, než jeho drahá polovička, a tak už dávno ležel v posteli, zatímco Draco stále setrvával v místnosti přiléhající k jejich ložnici. Zvuk tekoucí vody již dávno utichl, ale blonďák ještě notnou chvíli postával před zrcadlem a dodržoval svou naučenou zkrášlovací proceduru. Ať si říkal kdo chtěl, co chtěl, v tomhle se už nezmění.