Šepot chtíče | Tomione

Kapitola dvanáctá

,,To nemyslíte vážně, pane profesore," zavrtěla pochybovačně hlavou Hermiona, zatímco na ni profesor Brumbál upíral pevný pohled. ,,Řekněte mi, že si děláte legraci, prosím."

K jejímu neštěstí profesor Brumbál nesouhlasně zavrtěl hlavou a hluboce si povzdychl. ,,Snažil jsem se dělat, co se dalo, Hermiono," ujistil ji, ale nezdálo se, že by to dívku přesvědčilo.

,,Tohle je opravdu zlý sen," zachraptěla Hermiona a nepřestávala pochodovat po pracovně profesora Přeměňování.

,,Pokud ano, máte velmi bujarou fantazii," odtušil profesor Brumbál a vysloužil si tím od své studentky ostrý pohled. ,,Jen chci říci, že pokud se vám vše jen zdá, očividně máte sny reálnější, než je zdravé."

,,Tohle není sen," odfrkla si Hermiona a rozhodila rukama do stran, ,,to je přímo noční můra! Hlídkovat na chodbách společně s Raddlem, koho to napadlo?!"

,,Jak jsem vám již jednou říkal, Hermiono," připomněl klidným hlasem profesor, ,,mějte se na pozoru a nenechte se uchvátit jeho řečmi."

,,Pane profesore, uvědomujete si, doufám, že předáním primusského odznaku zpečetíte můj osud, neboť budu v blízkosti Raddlea mnohem častěji, než je nutné?"

Tentokrát se profesor Brumbál ani neusmál, ani se mu nezajiskřilo v očích, ale odemkl malou truhličku na svém stole a otočil ji směrem k dívce. Rudý odznak pro nebelvírského primuse či primusku na ni nebezpečně vyhlížel ze svého polštářku, zatímco se odrážel v jejích očích.

,,Možná vás to překvapí, Hermiono," oslovil ji zcela vážně profesor Brumbál, ,,ale váš osud je již dávno zpečetěn." Přisunul truhličku blíže k dívce a vyčkával.

,,Proč mám pocit, že bych neměla rozhodnutí profesora Dippeta brát lehkovážně?"

,,To samozřejmě můžete, Hermiono," vyvrátil její tvrzení profesor Brumbál. ,,Rozhodnutí je jen a pouze na vás, ale podle mě je právě tento odznak klíčem k tomu, aby jste zjistila, proč jste se stala obětí času."

,,Vy tedy tvrdíte," ujišťovala se Hermiona, ,,že čas s Raddlem mi umožní získat odpovědi na to, proč jsem zde?"

,,Zcela určitě to bude první krok k velkému objevu," přikývl profesor Brumbál a sledoval, jak dívka zareaguje.

Zhluboka se nadechla, aby se ji v žilách rozproudila nebelvírská odvaha a natáhla své roztřesené prsty po odznaku. Když si ho připnula na krempu hábitu, jako kdyby na sebe převzala neuvěřitelnou tíhu, nebo jako kdyby ji místo srdce v hrudníku tančil obrovský balvan, který jen tak nespadne. ,,Jsem primuska," dostala ze sebe dutě.

,,Ano," přitakal profesor Brumbál, ,,a pokud vám smím dát radu, Hermiono Grangerová, využijte toho, že jste dívka."

Překvapeně zamrkala a výraz v jejím obličeji zbrunátněl. ,,Tím snad chcete říci, abych ho svedla a dostala tak to, co chci?"

,,Chtěl jsem pouze naznačit, že Tom Raddle má v oblibě borůvkový koláč a pokud ráda pečete můžete toho využít," odvětil pobaveně a Hermiona cítila, jak její tváře žhnou náhlým přívalem krve. ,,Proti vašemu návrhu samozřejmě nic nenamítám, určitě také zabere."

Hermioniným tělem prolétlo mnoho pocitů; zvědavost z toho, jak by Raddle reagoval; odvaha zjistit to, po čem prahla; touha po vášni; lítost nad Ronem; vědomí toho, že už Rona nejspíše nikdy neuvidí. Tom Raddle po Hermioně toužil, o tom nebylo pochyb, ale nebylo to to jediné, čím si byla Hermiona jistá. Věděla, že Tom Raddle je šílený a libuje si v bolesti druhých. Zůstávala zde tedy otázka: Ublížil by jí?

Z myšlenek ji vytrhl klidný hlas profesora Brumbála. ,,Překvapilo mě, že nad tím skutečně přemýšlíte Hermiono, ale jsme pouze lidé a občas potřebujeme rozptýlení. I když," dodal směle, ,,u vás bych typoval spíše pana Villierse."

,,Sebastian je pouze můj přítel, pane profesore," uvedla na pravou míru Hermiona, ale Albus Brumbál už měl o oné dvojici svůj obrázek.

Dychtivě se naklonil k jejímu obličeji. ,,Takže mezi vámi nic není?"

,,Ne, pane profesore!"

,,Dobře, omlouvám se," usmál se na ni klidně a vstal ze svého profesorského křesla, ,,jsem jen zvědavý."

Hermiona protočila očima, což u profesora vyvolalo pobavený úšklebek. Tak rád škádlil své studenty! Otevřel svou knihovnu a z poloprázdné police vytáhl papírovou složku. Vytáhl jeden pergamen a Hermioně jej následně podal. ,,Zde jsou panem Villiersem sepsané hlídky na tento měsíc, nezačíná rok skvěle?"

,,Ano, přímo úchvatně," zamumlala otráveně Hermiona, když pochopila systém rozpisu a došla k závěru, že první celonoční hlídku drží s Tomem Raddlem již za dva dny.

,,Hlavu vzhůru, Hermiono," doporučil ji usměvavý profesor Brumbál, ,,slibuji, že se vám nestane nic, co by vás ohrozilo na životě."

,,Nechce mě hádat," pronesla kousavě, ,,řekla jsem vám to."

Profesor Brumbál nadšeně zatleskal. ,,Jsem rád, že jste tak chytrá, jak se o vás povídá."

Hermiona měla co dělat, aby na profesora přeměňování nezačala ječet a nepřetáhla ho nějakou knihou po hlavě. Proto zamumlala něco, co měla být nejspíše omluva ohledně toho, že má ještě něco na práci a s pozdravem se vytratila z Brumbálova kabinetu.

Zatímco podpatky jejích bot klapaly o mramorovou podlahu, s hlavou lehce zakloněnou na levou stranu si lehce skousla ret, když se zamyslela nad tím, jak z Raddlea vymámit to, co potřebovala. Věděla, že sex s Tomem Raddlem je pro ni nebezpečný a zároveň tak nereálný, že neměla nejmenší důvod nad tím uvažovat. Přesto si představila jeho silné paže omotané kolem jejích boků, jeho nohy propletené s jejími, jeho nahou hruď, po které by putovaly její ruce, zatímco by dusil její vzdychy svými ústy. Bezděky si sáhla na rty, které jeho vinnou zažily svůj první polibek.

Prudce sevřela dlaně v pěsti a naráz se jimi udeřila do spánků. ,,Nenávidím ho," opakovala si stále dokola, ale zvědavost a touha zažít to, co si představovala její zvrácená mysl ji nedovolila brát svá vlastní slova vážně.

Vyjekla, když její zápěstí uchopila Emia a přinutila ji tak k tomu, aby si už více neubližovala. ,,Hermiono," zašeptala chápavě, když spatřila slzy bezmoci v dívčiných očích.

Zatímco Hermiona vzlykala, s vědomím, že ji přitahuje chlapec pro ni nebezpečný a nemůže tomu nijak zabránit, Emia Priceová ji houpala v objetí a hladila ji po vlasech, neboť ji zcela chápala. Sama si tím obdobím prošla, ale dnes byla již šťastně zasnoubená, že?

,,Jsem blázen," dostala ze sebe Hermiona a zavrtala svůj obličej do ramene své kamarádky.

,,Ano, to jsi," přisvědčila Emia a dál ji chlácholivě hladila po vlasech, ,,ale do něho. Stejně jako Grisha, stejně jako jsem byla já, stejně jako bylo spousta dívek přede mnou a stejně jako bude spousta dalších dívek po tobě. Neboj se," zašeptala Emia a konečně se od Hermiony odtáhla, aby ji viděla do uslzených očí, ,,dostaneš se z toho."

Walburga Blacková, jejíž nohy ji dovedli společně se zvědavostí právě za těmito děvčaty se potěšeně usmála a s elegancí našlapávala tak tiše, jak jen dovedla. Nemohla se dočkat reakce obávaného zmijozelského krále zmijí, až uslyší vše, co právě zachytily její uši.

×××

Ti z vás, kteří říkali, že si s Wal ještě užijeme měli pravdu, protože se nám začíná pořádně zapojovat do příběhu☻

Jaký máte na Brumlu názor?🤔

-Jamie