Jednodílovčička [w. Artix/2]

Cože dělá?!

Pokračování díky jedné skvělé slečně! Děkuju💗Btw. Začátek nenavazuje na konec minulého příběhu.
Věnováno Essie159💕

Už jsem s Josím něco málo přes rok. Jeden celý rok a já z jeho okolí znám jen Štěpu a trošku Kubu(House). Se Štěpou jsme kámoši, je to mazel😂. Ale... Nevím mám se bát? Chci to vědět? Chápu že má soukromí. O mě také vše neví. Nezná ani mou mámu. Ale ví kde pracuju, přesto že já nemám ponětí co dělá on. Když příjde řeč na práci(jako zaměstnání), tak se nedostanu dál než k jeho střední. Co dělá tak tajného?(pozn.autor. Nějaký agent FBI?😂). Mám o něj starost.

Celou noc jsem přemýšlela co by mohl dělat tak závažného. ,,Pornoherce? To snad ne!" Zatřásla jsem nad takovou blbostí hlavou a zašla do sprchy. Užívala jsem si teplo pohlcující mé tělo. Nevšimla jsem si ani toho, že se za mnou oběvilo jeho tělo. Až ten dotek rukou. Usmála jsem se ale oči neotevřela, z důvodu tekoucí vody nad námy. Opřela jsem se zády o jeho hruď a stočila hlavu na stranu abych si mohla protřít oči. ...

Po společné sprše jsme se nasnídali. Snažila jsem se na sobě nedát znát zvědavost a nutkání vyzvídat. Tím jsem se vrátila k možnosti pornoherce. „Jako, tělo na to má" pomyslela jsem si. Sama pro sebe jsem se usmála. Josí na mě hodil pohled alá. ,,Směješ se mě nebo ti šibe?" mávla jsem nad tím rukou. Naklonil hlavu a otočil si mě k sobě čelem. Tikal po mě pohledem a dlaněmi mi třel paže. Na sucho jsem polkla a čekala co řekne nebo udělá. ,,Co se děje?" aha, jak jinak že? No, i když  co jsem si mohla myslet jiného.. Povzdechla jsem si ale dál mlčela. To ho zdřejmě nebavilo. Vzal mou bradu mezi prsti a zvedl mi hlavu tak, abych mu viděla do očí. Nadzvedla jsem obočí  a čekala na jeho reakci. Zíral na mě a já začínala být opravdu nesvá. Nic jsem neříkala a Josího to fakt nebavilo. Stále jsem byla zažraná do svých myšlenek. ,,Fajn" hlesl a odcházel z kuchyně, ve které se to clé odehrávalo. ,,Bože" zanadávala jsem si polohlasně a klusala za ním. ,,Pepo, prosím..." nestihla jsem to doříci a mluvil už on. ,,Promiň Ví ale dochází mi trpělivost. Mám o Tebe vážně strach. Nevím jestli máš nějaký problém ale já nechci aby jsi se trápila." aww,kulíšek. Přistoupila jsem blíž k němu, podívala se mu do očí a políbila ho. Pevně mě objal a já se cítila v bezpečí. Užívala jsem si tuto chvíli do doby, než... Zazvonil zvonek. ,,Cože?!"  kvíkla jsem zoufale a položila hlavu do jeho ďůlku mezi krkem a ramenem. Políbil mě do vlasů .Asi bych měla jít otevřít. ,,Safráá!" zanadávala jsem si cestou od Josího ke dveřím. Zasmál se. Měla jsem v plánu dotyčného za dveřmi rozčtvrtit! Otevřela jsem a poskytl se mi pohled na usmívajícího se Štěpu, za ním hned vykoukl Kuba(House) a nesly dvě tašky. ,,Krystova noho" řekla jsem spíš pro sebe. Štěpán se zasmál-jako vždy- a už se cpal dovnitř. Zavřela jsem za Kubou, vzala od něj tašky a nesla je do kuchyně za úmyslem roztřídit jejich obsahy. ,,Čaaauu!" slyšela jsem Štěpu, chvíli bylo ticho a pak se pzvalo něco jako odpověď. ,,A-ahoj" vykoktal Josí. ,,Ahoj" pozdravil mě Kuba, který z nenadání zase obživl po té bouři jménem Štěpko. ,,Pomůžu Ti" řekl dřív než jsem stihla odpovědět ma pouhý pozdrav. ,,Čauky. Děkuji, to je od Tebe milé." Ach... Mohli jsme mít s Josím romanti... ,,Chcete pomoc?" vtrhl k nám Štěpka a za ním cupital vykulený Josí. ,,Co tu dělají?" zašeptal mi Josef když se ani jeden z nich nekoukal, nebo  nám naštěstí v tu chvíli nevěnovali tolik pozornosti. ,,Nemám ponětí ale jedno vím jistě... Teď jsem po nich fakt netoužila!" Pepa se přiškrceně zasmál aby nebyl tak nápadný, což mu opravdu nevyšlo. Naši dva pomocníčci se otočili s nechápavostí v očích a díky jejich výrazu to Josí vzdal úplně a začal se s plna hrdla smát. Musela jsem se nad tím taky pochechtávat. Ty jejich očka stály za to. ,,Hej, co je tak vtipné?!" zeptal se ,,naštvaně" Štěpa kterému cukaly koutky. Kuba,chudák, jen vyjeveně zíral na dva trotly, co sotva popadají dech a jen tak-tak se drží na nohou. ,,Já budu brečet" vydal ze sebe v záchvatu smíchu Josí. V tu chvíli jsem si uvědomila že jsem smíchy rudá až na zadku a zakryla jsem si tvář dlaněmi, abych se i trochu zklidnila. Dobrý, klid! Opakovala jsem si v hlavě. Myslím že se Josí snažil o stejný výsledek ale moc mu to nešlo. Vzhledem k tomu že při jeho smíchu, už nevydával ani žádné zvuky. Měl co dělat aby se vůbec nadechl. ,,Můžete nám říct, co máte za matroš? Vypadáte hodně zhuleně." zasmál se Štěpán. Koukla jsem na něj výrazem alá. ,,Zbiju Tě, jestli nás budeš obviňovat a nebudeš se smát s námi". To už nevydržel a zasmál se.