Příběh Calamity [do mé smečky] [Dokončeno]

Kapitola 6- Kdo jsi?

Calamity běžela lesem. Už se stmívalo. Když věděla, že je od vlčí smečky dostatečně daleko, zastavila se. Byla ještě pořád vyděšená a rychle dýchala.
Rozhlédla se. Všude samé stromy. Náhle ale našla jeskyni. Pomalu k ní došla a začuchala, aby zjistila, jestli není jeskyně obydlená. Nikoho necítila. Zalezla si tam a lehla si. Oddychla si.
Přála bych si mít tady svojí smečku, moje sourozence a i moje rodiče. Proč jsem byla tak tupá? Jak jsem si mohla myslet, že jsou vlci nejlepší, nejsilnější a bůch ví co na světě?

Calamity se probudila celá promrzlá. Byla neuvěřitelná zima. Vylezla ze svého "doupěte" a rozhlédla se. Nikde nikdo. Musela si dávat pozor, aby se tu neobjevila vlčí smečka. Pořád se cítila vyděšeně a cítila se taky bezmocně. Nevěděla co má dělat. Sluneční pes se už probouzel.
Musím něco ulovit, jinak umřu hlady.
Strašně jí zakručelo v břiše, když pomyslela na výborné maso z jelena.
Toho ale sama neulovím...... max tak hraboše nebo králíka.
Calamity se vydala směrem na severozápad. Musela najít co nejdřív jídlo. Calamity začuchala ve větru. Stromy, stromy, kytky.............králíci!
Calamity se rozběhla za tou vůní.

Vůně ji dovedla až na louku s řekou. Šla k té řece a pomalu se k ní sklonila. Opatrně se napila. Zase začmuchala. Vyrazila zase po stopě vůně králíků. Pach postupně sílil. Cítila i jiný pach, ale ten jí nezajímal. Nemohla ho ani pořádně rozpoznat. Až moc se soustředila na pach králíků. Když už viděla jejich malé hlavičky, sklonila se a pomalu se plížila. Byla už skoro u nich.
Teď to hlavně nepodělej....
Skočila ze svého úkrytu a náhle si vzpomněla na ten jiný pach, když jí něco chytlo za krk.
Pes!
Pes jí strhl na zem a Calamity zděšeně kníkla. Pes jí stále držel za krk.
,,Prosím nech mě! Hledám nějakou smečku, ke které bych se mohla přidat!“
Pes jí ještě pevněji sevřel. Calamity se začalo klížit před očima. Viděla jen černohnědobílého psa, který ji zachvilku zabije. Calamity cítila ukrutnou bolest.
,,Prosím.“ kníkla.
Pes jí pustil a podíval se do jejích modrých očí. Nakonec někam odběhl. Za chvíli se vrátil s listím v čelistech. To listí Calamity položil na krvácející krk. Pomalu se jí zmírňovala bolest v krku. Byla strašně unavená. Potřebovala si na chvíli odpočinout. Zavřela oči a pohltila ji temnota.

Calamity se probudila v doupěti. U vchodu stál ten pes, který na ní  zaútočil.
Proč mě nakonec nechal žít?
Calamity pomalu k tomu psovi šla.
Ten pes se na ní podíval.
,,Ahoj.“ řekl ten pes.
,,Ahoj....“
Nastala chvíle ticha.
,,Proč si na mě zaútočil?“ zeptala se nejistě Calamity.
,,No víš...... myslel jsem, že na mě chceš zaútočit.“
,,Já? No to je jedno...... a proč si mě pak nechal žít?“
,,Noooo....... víš.......... podíval jsem se ti do očí a zjistil jsem, že si mi nic nechtěla udělat.“
,,Aha. A jak se vlastně jmenuješ?“
,,Ben. A ty?“
,,Já jsem Bo...... teda Calamity. Ty si vodítkový pes?“
,,No...... byl jsem. Pak jsem ale utekl a stal se psem samotářem teda..... zatím. A ty si byla vodítkový pes? Calamity se moc, teda vůbec v divočině nepoužívá.“
,,Moji rodiče byli vodítkoví psi. Proto mi dali takové jméno.“
,,Byli? Takže si neutekla z domu dlouhých pacek?“
,,Ne. Moji rodiče utekli a vytvořili si vlastní smečku. Tam jsem se narodila, ale chvíli potom na nás zaútočila vlčí smečka. A já se k nim přidala a potom.......“
,,Počkat, co? Ty ses přidala k našim největším nepřátelům? Co si to za psa?!“ zavrčel Ben a kousek se odsunul od Calamity.
,,Já se k nim přidala protože..... protože zabili mé rodiče a zbytek psů ze smečky utekli. Nechtěla jsem umřít a proto jsem se k nim přidala.“
Sice to není moc pravda, ale když si to tak uvědomuju, tak se mi stýskalo i po rodičích.
,,Aha. Tak to jo.“
Ben se zadíval Calamity do očí. Calamity cítila mezi nimi přitažlivost. Co když chce, abych byla jeho družka? Co mu mám říct?
,,Calamity?“
,,Ano?“ zeptala se nejistě.
,,Známe se jen chvíli, ale něco mi říká, abych to udělal...... nechceš....“ Ben to nedořekl a začichal ve větru. Calamity ucítila známý pach.
Vlčí smečka!

                          👆Ben👆

Srry, že teď píšu docela málo. Musím se připravovat na přijímací zkoušky na osmileté gymnázium. (Přijímačky mám 13.4. Zrovna 13. pátek, že jo😡😭)
708 slov