Příběh Calamity [do mé smečky] [Dokončeno]

Kapitola 5- Neznámý les

Calamity chvíli stála na místě a smutně se dívala na Arese. Protože nevěděla, co má dělat, tak ho nedala ani Zeměpsici.
Aresi! Proč si mě opustil? Co mám teď dělat? Nevidím tu žádnou psí smečku, ke které bych se mohla přidat.
Calamity se ohlížela.
Musím odejít. Odejít někam daleko odsud. Ale kam? Jakým směrem?
Calamity si všimla v dálce města dlouhých pacek.
Měla bych se vydat tam? Co když mi dlouhé packy něco udělají?
Calamity ale nic jiného nenapadlo. Vyrazila směrem k městu.

Ve městě jezdilo mnoho hlučných klecí. Všude byli dlouhé packy.
Co mám dělat teď? Pokud tu zůstanu tak se asi scvoknu.
Calamity uviděla malého psa. Doběhla k němu a zeptala se:
,,Můžu se přidat ke tvé smečce?"
Malý pes se na ní divně podíval.
,,O čem to mluvíš? Jaká smečka?"
,,Ty jí nemáš? To je skvělý! Můžeme putovat spolu!"
,,Hele, vůbec nevím kdo jsi a.."
,,Jo promiň. Já jsem.."
,,Nezajímá mě jak se jmenuješ! A vůbec nevím o čem tu meleš!" zavrčel pes a se svou dlouhou packou odešel.
Řekla jsem něco špatného?
Calamity uviděla dalšího psa. Rozběhla se a chtěla přeběhnout takovou divnou cestu, po které jezdili hlučné klece, ale jedna do ní málem narazila. Calamity zacouvala zpátky na chodník.
Musím hned pryč! Je to tady nebezpečné!
Calamity se rozhlédla v dáli za nějakým polem viděla les. Chvíli přemýšlela a pak běžela k tomu neznámému lesu......

Calamity běžela polem. Náhle jí ale něco zastavilo. Ucítila znamý pach.
Hraboš!
Calamity zakručelo v břichu a začala se plížit. Konečně ho spatřila. Malý vychrtlý hraboš, který se snaží najít potravu. Calamity na něj skočila. Křup! Byl mrtvý.

Calamity hraboše nesla až k lesu. Bála se, že jí na poli vlčí smečka najde. Calamity si lehla pod nedaleký strom a začala trhat mrtvého hraboše. Byl tak malý, že ho za pár sekund snědla.
Nic moc, ale hlad na chvíli zažene. Calamity pomalu padala únavou.
Mohla bych si chvíli schrupnout ne?
Calamity vstala. Rozhlédla se a pak se začala uvebelovat.
Dobrou noc, Aresi.
**

**
Calamity probudil známý hlas.
,,Tam je!" zavrčel vlčí alfa.
,,To máš za to, že si zavedla mé vlčata na to území!" zavrčela alfa
,,Kvůli tobě umřel můj bratr Ares! Za to zaplatíš!" zavyl Alexander.
Calamity nesměla ztrácet čas. Rozběhla se do hlubin lesa. Kličkovala mezi stromy. Vlčí smečka jí ale doháněla. Calamity neztrácela naději. Prudce zahnula a schovala se za keř.
Takhle mě ale stejně ucítí.
Calamity vedle sebe uviděla bahno. Něco jí napadlo.....
Začala se válet v bahně sem a tam, dokud nebyla celá pokrytá bahnem. Vlčí smečka se už blížila. Calamity se rychle zase ukryla za keř. Smečka se zastavila před rozcestím.
,,Kam teď?" zeptala se Amber.
,,Alfo, vy běžte dopředu a já půjdu doprava. Mám dobrý čich." nabídla se Beta.
,,Dobře." kývl Alfa na Betu a rozběhl se zase dál.
Beta se pomalu plížila. Calamity skoro ani nedýchala. Beta se zastavila s čenichem ve větru. Podívala se na keř. Pak se vydala zase dál.
Ufffff....
Calamity se otočila. Spatřila Betu. Vyděšeně vyjekla.
Teď je můj konec!
Beta na ní ale nezaútočila. Čekala, až se Calamity uklidní.
,,Bojovnice! Vydej se na levou stranu lesa. Řeknu jim, že jsem tě nenašla. Bojovnice uteč! Rychle!"
Calamity už chtěla vyrazit, ale zastavila se a otočila se na Betu.
,,Děkuju, mami." štěkla a olízla Betě obličej.
Pak běžela na levou část lesa. Otočila se a naposled rozlučně kývla na Betu.
Ahoj, mami.
A potom se zase rozběhla do hlubin neznámého lesa.

571 slov