Petr Lexa - Mimo Kamery

Máme pro vás špatnou zprávu

Měla jsem strašný strach, nevěděla jsem, co dělat.

" Pavle.. prosím.." Řekla jsem zoufale.

" Na tohle jsem se těšil dlouhou dobu" Slizce se mě kouknul a přejel svým prstem po mé tváři.

Náhle jsem ucítila, jak mi dal pěstí do břicha, nic víc si už nepamatuju.

----- PETR-----

Bylo půl osmé a holky nikde, začínal jsem mít strach, řikali, že jdou jen na hřiště a na zmrzlinu, telefon mi nezvedá, snad jsou v pořádku.

Po půl hodině mi to už přišlo divné, oblíkl jsem se a vydal se je hledat, na hřišti nebyly, tak mě napadlo jít do cukrárny, věděl jsem, kterou měla Týna oblíbenou.

Došel jsem k cukrárně a viděl jsem,že je tam sanitka, rozeběhl jsem a běžel dovnitř, měl jsem blbé tušení.

Hned u dvěří jsem viděl, jak vezli Týnu na lehátku s kyslíkem, všude byla krev, začal jsem hystericky řvát.

" SAKRA, TO JE MOJE PŘÍTELKYNĚ, CO SE STALO? JE V 9 MĚSÍCÍ TĚHOTĚNSTVÍ, BYLA S 3 ROČNÍ DCEROU, KDE JE?! " Zakřičel jsem.

" Nechte nás pracovat, musíme rychle ject,jedeme do Fakultní nemocnice, jde jí o minuty" Řekl sanitář a mě se udělalo černo před očima, slyšel jsem známí pláč, rozběhl jsem se a hledal.

" Lásko, zlatíčko moje, jsem tak strašně rád, že jsi v pořádku" Spatřil jsem Adrianku s nějakou paní, okamžitě jsme si jí vzal do náruče a objal jí pevně.

" Je v pořádku" Řekla cizá žena.

" Děkuju,že jste se o malou postarala" Vykoktal jsem ze sebe.

" Řeknu vám,co se stalo, přišla jsem vaše přítelkyně s dcerkou,vaše přítelkyně mě poprosila, zda bych nemohla malou pohlídat, že si musí odskočit, vaše přítelkyně odešla na záchod, po půl hodině prošel nějaký chlap, šla jsem se podívat, zda je vaše přítelkyně v pořádku, ale když jsem otevřela dveře, ležela na zemi v krvi, vůbec nevím, co se stalo, mrzí mě to" Vyhrkla ze sebe v podstatě bez nadechnutí.

" Jaký chlap?" Nic jiného mě nezajímalo.

" Přibližně 180 cm, hnědovlasý, lehký strniště, hnědý oči, pohledný chlap" Řekla.

Ihned mi bylo jasné, o koho jde, poděkoval jsem, vzal jsem malou do náruče a utíkal jsem domů pro auto, neměl jsem hlídání, musel jsem malou vzít sebou.

Malou jsem dal do sedačky, zapl všechny pásy, sednul jsem si na sedačku a vyjel snad 200 v hodině.

Běžel jsem chodbou a v náručí malou, přes slzy jsem neviděl, bylo mi vše jedno.

" Dobrý den, asi před 20 minutama sem přivezli mojí přítelkyni, v 9 měsící těhotenství" Řekl jsem na recepci.

" Dobrý den, vaše přítelkyně je na sále, je to oddělení gynekologie 3.patro"

Ani jsem nepoděkoval a běžel po schodech nahoru.

" Tatínku, bude máma v pořádku?" Zeptala se mě Adrii.

" Samozřejmě, že bude miláčku" Odpověděl jsem a hlasitě jsem polkl.

" Dobrý den pane doktore, moje přítelk-" Řekl jsem, ale doktor mě přerušil.

" Vaše přítelkyně je na sále, momentálně bojujou oba o život,jak váš syn, tak vaše přítelkyně, děláme co můžeme.." Řekl doktor zklesle.

Nahrnuly se mi slzy do očí , snažil jsem se to udržet a nebrečet před malou, nešlo to, byl jsem úplně v prdeli.