Kill or be killed ✔

16.

I hate it when the voices in my head go silent....
              ....I never know what those fuckers planning....
---
Kolena se mi podlomila.

Tupě jsem zíral před sebe na oběšené tělo mé matky.

Krk měla prořízlý nejspíše od té prádelní šňůry, na tváři měla vyděšený výraz, její oblečení bylo nasáklé krví.

Nejděsivější byl však ten mrtvý pohled, který se v tuhle chvíli upíral na mě.

Když přijela policie, oznámila mi že se nejspíše jednalo o sebevraždu.

Já jsem si tím však nebyl tak jistý, přitulil jsem se k Yoongimu a nehodlal jsem ho pustit.

Slzy mi tekly po tvářích,  nezpůsobila to však smrt mé matky, ale strašný pocit, že by se to samé či ještě horší mohlo stát mému cukříkovi.

On se na mě celou dobu lítostivě díval a tiskl mě ve svém pevném objetí.

Omlouval se mi, litoval mě a dokonce to sváděl na sebe.

"Neměl jsem na ní tak řvát, určitě by to pak neudělala" podíval se na mě sklesle.

"Není to tvoje vina" napomenul jsem ho.

Možná si budete myslet, že jsem monstrum, ale nebylo mi ani moc mé matky líto.

Ikdyž se poslední dobou snažila vypadat mile, věděl jsem že je to jen přetvářka, chtěla aby jí lidi viděli jako starostlivou matku.

Nebudu vám lhát, moc jí to nevycházelo...

Když nás policie vyzpovídala, šli jsme si s Yoongim opět lehnout na náš milovaný gauč.

Zatímco on mě vískal ve vlasech, já jsen projížděl lítostivé zprávy od kamarádů a blízkích.

Nakonec to dopadlo tak, že to všechny mrzelo víc než mě...

***
Smutné ...😂😂😇

Luv yaa 💖💖🌈