Kill or be killed ✔

26.

Stáří není smutné proto, že se ztrácejí naše potěšení, ale naše naděje.

---
"Hobi~" příjemný hlas se rozvučel v mé hlavě.

Byl tu už pár minut, ale stále opakoval to samé...moje jméno.

Bylo to svým způsobem uklidňující, vidět pouze tmu a poslouchat ten božský hlas opakující moje jméno, jako rozbitá gramofonová deska.

Až na to, že každou sekundou zněl hlas naléhavěji a zoufaleji.

Hlas jsem po chvíli začal více vnímat a přišel mi povědomí, ale nemohl jsem přijít na to komu patřil.

Možná to bylo tím, že jsem to snad ani nechtěl vědět... toužil jsem jen stále se pohybovat v prázdnotě a poslouchat ten skvostný zvuk opakující mé jméno.

Najednou moje tělo obklopilo neuvěřitelně nepříjemné ticho a pak zničeho nic se ozval hlasitý zvuk, který mi hlavou projel rychle jako kulka.

Znělo to jako zavrzání dveří.

Maličko jsem pootevřel oči.

Všude bylo neuvěřitelně bílo, až jsem si skoro myslel že jsem se dostal do nebe a to zavrzání byl jen zvuk otevírající se brány.

Můj pohled se však po chvíli začal zaostřovat i na jednotlivé věci, které byly v místnosti.

Vše jasně bílé a zápach typický pro...nemocnici.

Najednou se zavrzání ozvalo znovu následované zalapáním po dechu.

Ihned jsem pohled stočil na dveře, kde stál můj Yoongi.

Vypadal skvěle jako vždy.
Vlásky mu padaly do očí a on s jiskřičkami v očích koukal překvapeně na mě.

V ruce držel jakýsi tác s kterým rychle přiběhl ke mně, tác položil na stolek a pevně mě objal.

"Tohle mi už nedělej Seokie, hrozně jsem se bál"

Ruce jsem mu omotal kolem pasu a slabě na něj zatlačil aby se na mě posadil.

"Co se stalo?" Zeptal jsem se zmateně.
Téměř jsem nepoznal svůj hlas.

Byl chraplavý, ale přes to stihl za těch pár slov přeskočit a vydat tak nepříjemný tón.

"Když jsem ti volal tak jsi neodpovídal, tak jsem se vydal k tobě, abych zjistil co se děje, našel jsem tě ležet na podlaze, doktor říkal že jsi zkolaboval nejspíše ze stresu a pak jsem taky našel..." na chvíli se odmlčel.

Cítil jsem jak mé tělo znovu ovládá třas a slzy se mi derou ven z očí.

Moc dobře jsem si pamatoval tu chvíli když na zem dopadla ta hlava.

Před očima se mi zobrazil obrázek těch poklidných, ale přitom vyděšených očí.... mrtvých očí.

"J-já se bojím Yoongi... pomoc prosím" zavzlykal jsem.

"Shhh...Hobi~ to je v pořádku" přitáhl si mě do objetí. "Karma si hold najde každého, ale neboj tobě bych nikdy neublížil"

***
😇😇😇

😂 Tak?

Luv yaa💕💕💕🌈