I Would Die For You

Bulletproof heart

Oba už nějakou tu chvilku seděli a neprohodili ani jedinou větu. Vyhovovalo jim to. Oba měli své myšlenky, které tomu druhému nepotřebovali sdílet. Na druhou stranu byli oba rádi, že je někdo vedle nich. Oba dva byli zabraní ve svých světech s jednorožci, cukrovou vatou, duhou a vílami, které ale pár sekund na to srazil vlak nebo jiná věc, takže to nebyly moc veselé myšlenky. Ash právě litoval umírající krysu s křídly, když si řekl, že toho je právě dost. Teď, když zkusil udělat něco, aby se zberchal z depresí, přeci si je něčím takovým zase nenechá navodit. Sebral tedy zbytky posledního optimismu (nebo méně příšerného pesimismu) a hodlal promluvit na svého společníka. Jakmile se nadechl a chtěl vyřknout nějaká ta pěkná slova, do garáže někdo přicházel.

Gerard měl zastrčené ruce v kapsách od kalhot. Naivně se domníval, že ta věc celá v černé barvě, kterou přivedl Frank odejde. Jaké to pro něj bylo překvápko, když se podíval skrze svoje vlasy a uviděl Ashe jak je otočený na Franka, přičemž to vypadalo jako by se Frankie měl každou chvilku rozplakat. "Řekl sem ti ať vypadneš!" Nikdo, kdo není ze skupiny, se nebude byť jen na píď přibližovat k jeho Frankiemu! Už tak nebyl dvakrát šťastný když ho jeho přítelkyně vyhodila z bytu s tím, že si má jít za svým přítelem. Tohle opravdu nedomyslel. Začít si s ní, ale nechtít se vzdát jeho. "Běž už!" Gerard by křičel dál, ale to by ho nesměl přerušit Frank, který se prudce zvedl a měl co dělat aby nezačal křičet taky. Ten se ale uměl alespoň trochu ovládat. "Můžeš přestat? Už od rána si takový. On nemůže za tvoje problémy nebo tvoji špatnou náladu." "Ale on to k sakru nemá co dělat! A vlastně ty poč nejsi s nějakejma děvkama v bordelu nebo nesedíš u baru jako včera? Kde si tuhle trosku vůbec našel? Právě tam že? Že mám pravdu? No jasně. Jak jinak. Když se nemůžeš tahat s ostatníma tak proč ne s tímhle?" Zase křičel. Tentokrát se ale otočil a cestou z garáže stihl nakopnout roztřískanou kytaru, která ležela ještě pořád na zemi.

Ash po celou dobu nic neřekl a když Gerard odešel, zažvatlal směrem k Frankovi pár omluvných slov a něco ve smyslu, že už půjde, ale když se otočil, zjistil, že kytarista tam jen bez hnutí stojí a kouká někam do prázdna. Zkusil na něj ještě párkrát promluvit, dokonce i zatřást, ale vůbec nereagoval. Až když mu dal lehkou facku s omluvou,  se byl schopen zase hýbat. Popošel pár metrů a začal sbírat zbytky nástroje a dávat je na jednu hromádku. "Franku?" Nic, žádná odezva. "Franku, prosím řekni něco." Zase nic. Ash se tady pomalým krokem přesune k člověku sedícímu na zemi a chytne ho pevně za ruku. Až když Franka začne stisk opravdu bolet, zvládne se podívat Ashovi do očí. Náhle je zase ticho. Ashleymu už dávno došlo, že ty dva spolu mají něco víc, ale takovéhle chování... "Neposlouchej ho ano? Přejde ho to, věř mi." Co to vůbec meleš za sračky Purdy? Nemáš šajna jak se ten kluk cítí a ty ho půjdeš utěšovat jo? Zrovna ty, který nejsi srovnaný ani pořádně se svým životem. Z očí mu spadne pohled na jejich ruce. Mají je spolu obě dvě propletené. Jakmile si Ash uvědomí, jak to vypadá, sklopí pohled a pustí Frankieho. Ten ho ale nepouští a stále se na něj dívá pohledem bez emocí. Jako by nikdy žádné neměl. "Ten debil si tě vůbec nezaslouží." Zamumlá Ashley a obejme ho. "Zítra se tu zase zastavím, kdyby si něco potřeboval nebo chtěl jen pokecat... No tu je adresa. Omlouvám se." S těmi slovy se Ashley zvedne a zamíří do klidu svého domova. Nebo spíš do toho nehorázného bince a zmatku, který tam panuje.