I Would Die For You

Vše šlo jak mělo a Andy, ty ses usmíval, že? Usmíval a bylo ti jedno, co způsobíš. I když vlastně aji té princezně, které si o pár minut později zavolal. “Ano?” “Čau, myslím, že můžeš vyrazit. Ale měl by sis pospíšit. Bude zpátky každou chvilku. Je pozdě večer, tak dávej bacha. Ne, že by mě tě bylo líto kdyby si umřel nebo tak, ale chci mít ještě trochu zábavy. Tak padej.” Andy vypnul telefon a zapálil si cigaretu. Šlo to líp, než myslel. Už se nemůže dočkat zábavy. Málem by jsi zapomněl Andrewe. Vlastně kéž by si… Andy se ještě jednou natáhl pro telefon a zastavil hlasovku. Bylo na ní něco přes čtyři a půl hodiny. S mírným úšklebkem a lenivým postojem odeslal onu věc a hodil telefon na stůl.

Gerardovi přišlo konečně to, na co celou dobu čekal. Otevřel hlasovou zprávu a nestačil se divit. Tak on už ho stačil i ohnout? To je lepší než si myslel. Začal se lehce usmívat, až to přešlo do tichého pohrdavého smíchu. “Máš, co jsi chtěl.” Poupravil nahrávku, hodil na sebe nějaké to tričko, upravil si vlasy a vydal se vstříc osudu. Zní to pěkně co? Pokud bylo jeho osudem ničit ostatní, vedl si znamenitě. Ještě párkrát pohodil vlasy v zrcadle a zamrkal na sebe…. Tak ale do háje už běž! Naposledy poslal vzdušný polibek do zrcadla a odešel ze svého dočasného bytu. Nezapomněl na klíče a také na to nejdůležitější. Důkaz.

Konečně tu byl a tak se usmíval. Hele, zase klid ty rudý sluníčko. To tvoje záření by minimálně spálilo celou zemi. Gerard přenesl váhu na jednu nohu, dal ruku v bok a zaťukal na dřevěné dveře, chránící křehkého člověka. Ale ani nejlepší skrýš, tě neuchránila před bestií, když jsi ji pustil dovnitř… Frankie… Dveře se otevřely a za nimi vykoukl Frank, jehož oči byly unavené, ale mysl čilá. “A- Ahoj, co potřebuješ? Nečekal jsem tě tu. Hlavně né tak brzo.” Červenovlásek se s hraným smutkem usmál a sklopil hlavu. “Stalo se něco?” Ach malé štěňátko… Frank začínal být nervózní, ale pořád v něm byla únava. “Asi bych ti měl něco ukázat. Můžu dál?” Skřítek vyvalil očka. “Jo, jasně… pojď. “ Gerard si vyzul boty a rozhlédl se kolem. Všude bylo perfektně uklizeno, až na deku na zemi a cáry popsaného papíru. Frank se zabalil do deky a pobídl hosta, ať si přisedne. Schoval ten papír raději pryč. Je jen jejich dvou.  Někdy možná, třeba, třeba i veřejnosti. Ale jen možná. Gerard se usadil vedle něho. “Víš… jde o Ashe.” Frank se probral ze stálé únavy. “Co je s ním?” Měl jsi takový strach… V hlavě ti probíhaly myšlenky všemožných scénářů. “Víš, předtím jsem byl navštívit Andyho a popovídat si. Přeci jen jsem se s ním dlouho neviděl. Zmínil se, že by chtěl dneska vidět tam toho… tu Smrtku…. Jo, Ashleyho. No a já jsem teda nechtěl rušit a tak  jsem opustil jeho byt. Když jsem ale  odcházel, zjistil jsem, že jsem si tam asi nechal telefon. Ve skutečnosti jak jsem zjistil později jsem se jen špatně podíval. Každopádně, jsem došel až ke dveřím, ale než jsem stihl otevřít, něco jsem uslyšel… Nahrál jsem to. Tady….” Gerard pustil nahrávku a Frank se zaposlouchal. Pokojem se rozléhal rozhovor mezi Andym a Ashleym. Pak byla asi minutu pauza, než pokoj zaplnily vzdechy těch dvou, linoucí se z reproduktoru. Frankie… začal ses třást … Víš o tom vůbec?... Nebyl jsi schopný promluvit. “Vidíš?” Začal Gerard milým hlasem, který se postupně měnil v tak zlý, nepřátelský a chladný…. “Nikdy tě neměl rád, víš? Jen ti to nechtěl říct. Vždy… VŽDY miloval jen Andrewa a ty jsi byl jen jeho děvka. Jen jeho děvka, která ho přestala bavit. Vždycky budeš jen věc k použití. Nikdo tě skutečně nebude milovat.” Na pár sekund se odmlčel a sedl si do dřepu, rukou opřený o stehno. “A teď….” Zvedl ladně  druhou ruku a ukazováčkem se dotkl Frankova čela.  “Sbohem.” Nechal jsi ho tam samotného, se slzami na tvářích, zkrouceným výrazem a zradou. Jen jsi v klidu odešel a ve tváři ti hrálo pobavení. Měl jsi jiskřičky v očích, víš to?

Ash se ani ještě nestihl vrátil. Bloumal jediným parkem v tomhle městě a přemýšlel o budoucnosti se svým dokonalým Andym, který má tak sexy tělo… A ty Frankie jsi taky přemýšlel… Vydal jsi se městem, míjel tolik lidí, nevšímal si jich a hledal svou útěchu. Myslel jsi už jen na jedinou věc. Došel jsi až k řece. Sem jsi přece bral Geeho… a pak Ashe… Sedl sis na okraj mostu a koukal pod sebe. Byla to celkem výška, přeci 9 metrů není málo. Zde jsi byl už daleko od všech. Teda ne tak úplně. Pod sebou jsi měl park. Ten jediný a nejkrásnější, co v tomhle městě byl. Viděl jsi v něm někoho. Nějakého člověka který se tam toulal a poskakoval. Začal jsi zpívat. Zpívat tu vaši nádhernou písničku. Tu, která zněla tichou nocí. Tu, která však říkala víc než jen slova. Byl to příběh. Zněl tak žalostně. Poslední slovo bylo vyřčeno a slza dopadla na ruce, které jsi měl položené v klíně. Podíval jsi se na oblohu a ty  ruce rozpřáhl.  Najednou už tě nedrželo nic. Nic, než jen gravitace, která tě táhla dolů. Na dno. A pak tvé tělo bez života odnesla průzračná řeka.
I would die for you...