I Would Die For You

Days are numbered

První společná píseň těch bláznů byla na světě. Kdo by řekl, že za tak krátkou dobu a nevhodných podmínek se může složit něco tak krásného. No ne? Zatím co tam ti dva si užívali chvilku klidu, Gerard měl promyšlený senzační plán, jak těm dvou víc takových chvilek zničit. Ach, jak on je milý. Pak konečně budou mít všichni klid. Vůbec mu ale nedocházelo, jak moc může ublížit. Gerard stál před dveřmi od bytu. Byly už lehce obouchané a poškrábané, to od těch věčných vracení se domů z koncertů, či kdejaké párty. Kdo by to tu viděl prvně, usoudil by, že vnitřek bytu bude vypadat podobně jako jeho vstup. Gerard to tu však moc dobře znal a věděl, že vevnitř se nachází nádherné moderní obydlí. Pohodil krásnýma červenýma vlasama a dal ruku v bok před tím než zazvonil.
Dveře se otevřely a on s jiskřícíma očima vstoupil do místnosti, kde se hned uvelebil na kožený černý gauč, nacházející se uvnitř šedého obýváku, laděného ještě s červenou a černou.
Svého známého neviděl už dlouho. Chyběl mu. Kdy že se to seznámili? Ach ano přes kapelu. Spíš kapely. Byl to jejich poslední koncert než přestali hrát. Byl plný světel, hudby, která donutila tisíce holek a kluků brečet, plamenů a hlavně  vášně. Sny tolika fanoušků se tehdy splnily. Byl to jediný takový koncert. Vyprodáno bylo několika málo minut, až tomu sami nevěřili. Ale jak už bylo tolikrát zmiňováno, druhá kapela se rozpadla. Jeho však zůstala, ale začínal o její budoucí existenci pochybovat.
Ze vzpomínek ho vytrhly až kroky příchozího. Černé vlasy v divokém účesu trčící na všechny strany a pečlivě zalakované, rudé rty a v nich kroužek, kožená bunda s cvočky, černé úplné kalhoty s páskem a řetězem, černé kožené rukavice po zápěstí. Ledově modré oči naháněli strach, ale zároveň by se v nich člověk stratil a zpomenul. Každý by přeci poznal Andrewa Biersacka. Gerardovi se rozzářily oči, když ho spatřil. Neviděl ho takovou dobu. Sice si za ním mohl dojít kdykoli jindy, a nestěžovat si, ale na to byl moc líný. Však tato chvilka byla dobrou záminkou k návštěvě. No ne?

Po té, co se řádně přivítali a uvelebili, v Geeho případě zakopli, na gauč, začal se Andrew hned vyptávat. Bylo mu jasné, že Gerard tu není jen tak pro nic za nic… “Co mi chceš?” Řekl velmi přátelsky a starostlivě Andy. “Víš, potřeboval bych trošku pomoct.” “Frank už ti dal kopačky?” Ušklíbl se Andy a začal se trochu víc zajímat. “Pff, mně? Vůbec. I když vlastně možná trochu. Začal si něco s tím tvým… basákem. Nevím jméno.” “Ashleym?” Zdvihnul Andy v překvapení obočí. “Jo! To je jméno tý věci. Každopádně mi ukradla Franka. Potřebuju ho dostat zpátky” Založí si ruce na hrudi a kouká se svému kamarádovi přímo do očí. “A po mně chceš jako co?” Začne se Andew ušklíblat. “Potřebuju, aby si předstíral zamilovanost do tam tý.. eh Ashleyho.” “Si děláš prdel ne?” Tentokrát už se začal smát, domnívajíc se, že jde o vtip. “Myslím to smrtelně vážně.” Rozhodil rukama Gerard. “Počkej, to jako fakt?” Červenovláska napadlo, že možná odejde s nepořízenou. “Tak jo, tohle bude legrace.” Usmál se Andy a v jeho očích se zračilo pobavení a cosi připomínajíc krutost. I když to Gerard nerad přiznal, byl zatraceně rád. Nakonec to přeci jen dopadne podle tvých plánů Gee. Nebo se snad pletu?