Procházela jsem se po rušném náměstí Náchoda. Přede mnou šel malý holub. Něco mi to připomnělo. Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo jestli z toho mám být smutná. Udělala jsem jeden rychlejší krok. Holub se vznesl do vzduchu. Ranní slunce ozářilo jeho peří. Nemůžu se zabývat sledováním holubů. V Náchodě je jich vážně hodně, ale já už musím do školy. Musím jít pozorovat někoho úplně jiného.
ČTEŠ
Náchod, město Jonášů
Teen FictionZe začátku se mi vždycky třásla kolena, když jsem ho potkala. Teď už jenom trochu špičky prstů. Párkrát jsem byla tak nervózní že jsem se schovala na záchodě. Když se teď procházím po náměstí a pozoruju holuby, proklínám se za to. ~Beverly~
