Kapitola 13.

12 2 0
                                    

Moje nohy se rychle odráží od vlhké země. Běžím pryč. Prý že ty kluci z jeho chatky jsou kreténi... Byl to zrádce. A můj jediný kamarád. Asi na tom nejvíc bolí to, že i on se baví s Jonášem víc než já. I on má s Jonášem bližší vztah než já. To se nepřijímá lehce. Zabouchnu za sebou dveře chatky a obličejem zpadnu do polštáře. Jsem zrazená a smutná. Tak proč nad tím dál přemýšlet. Ani tě nepozval! Neřekl ti o tom ani slovo! Útočí na Noaha můj vnitřní hlas. Snažím se ho utišit tím, že si dám polštář přes uši. Rozbrečím se. Je mi fuk jestli to ty krávy uslyší.

Náchod, město JonášůKde žijí příběhy. Začni objevovat