Ještě než odjedu musím si změnit tapetu. Jonáš by se asi divil. Ikdyž tahle fotka už je stará asi měsíc. Zrovna na sobě měl hezký tričko a já nemohla odolat. Házím si do kufru poslední kus oblečení a s námahou ho zavírám. Padám do postele a přemýšlím a představuju si co se tam všechno bude dít. Až se probudím už bude ten den. Možná jsem trochu nervózní. Nebude si tě všímat. Budeš mu fuk jak do teď. Popudím tuto myšlenku a snažím se usnout. Třeba se mi bude něco zdát.
Z noci si nepamatuji ani útržky snů. Ale to rychlé pouštím z hlavy a nahodím na sebe nějaký oblečení, o kterém si myslím, že mi alespoň trochu sluší. Alespoň trošičku. Jsem moc nervózní, nemůžu snídat. Ještě chvíli na sebe koukám do zrcadla. Čím díl se dívám, tím si připadám ošklivější, tím jsou moje beďary větší a moje kruhy pod očima tmavší. Nevydržím to. Rozbrečím se nad svým vzhledem a tou nervozitou. Řasenka, kterou jsem si na řasy napatlala před chvílí, mi stéká po tvářích. Čas, co jsem získala nesnídáním, mi začíná docházet. Umývám si obličej. To už nezachráním. Musím jít. Na týden, se třídou, s ním. Určitě to neskončí dobře.
ČTEŠ
Náchod, město Jonášů
Ficção AdolescenteZe začátku se mi vždycky třásla kolena, když jsem ho potkala. Teď už jenom trochu špičky prstů. Párkrát jsem byla tak nervózní že jsem se schovala na záchodě. Když se teď procházím po náměstí a pozoruju holuby, proklínám se za to. ~Beverly~
