Klepu se celá. Jsem tu v lese, tentokrát ne sama, ani s Noahem. S Jonášem. Sedím na pařezu a on si sedne vedle mě. ,,Ty jsi..." Když řekne moje jméno, trhnu sebou ještě víc. Přikývnu. ,,Ty jsi ta holka, co mě pozorovala ve skříňkách." První se tváří vážně, ale pak se rozesměje. Znova zakývám a taky se nepřirozeně usměju. Odvážím to na něj podívat. Sluší mu to jako vždycky. Možná má pár podobných rysů jako Noah. ,,Proč... Proč se semnou b-bavíš?" Dostanu ze sebe. ,,Vlastně nevím, potkal jsem tě v lese." Řekne bez potíží a usměje se na mě. Hrudníkem mi projede teplo. ,,Hele," začne nenuceně. ,,kdyby ses někdy nudila, klidně se stav v naší chatce, bejvá tam dost sranda. A slyšel jsem, že se bavíš s Noahem." Teď už nemám sílu na jakýkoliv pohyb. On se zvedne k odchodu. ,,Stav se." Řekne ještě. Jsem přibitá k místu. Tohle asi nedám.
ČTEŠ
Náchod, město Jonášů
Teen FictionZe začátku se mi vždycky třásla kolena, když jsem ho potkala. Teď už jenom trochu špičky prstů. Párkrát jsem byla tak nervózní že jsem se schovala na záchodě. Když se teď procházím po náměstí a pozoruju holuby, proklínám se za to. ~Beverly~
