Šla jsem chodbou směrem ke skříňce. Odemkla jsem ji a podívala jsem se na hodinky. Jestliže autobus neměl zpoždění, mám tak čtyři minuty, než tu Jonáš projde.. Říkala jsem si v duchu, když jsem házela mikinu do skříňky. Zamkla jsem a postavila na roh chodby. Opřela jsem se o stěnu a sledovala lidi co chodili kolem. Už na dálku jsem viděla toho, na koho jsem čekala.
ČTEŠ
Náchod, město Jonášů
Fiksi RemajaZe začátku se mi vždycky třásla kolena, když jsem ho potkala. Teď už jenom trochu špičky prstů. Párkrát jsem byla tak nervózní že jsem se schovala na záchodě. Když se teď procházím po náměstí a pozoruju holuby, proklínám se za to. ~Beverly~
