Konečně jsme na místě. Dojdu si pro kufr a zkroušeně ho dotáhnu k jedné z šesti chatek. Byla jsem k někomu prostě přiřazena učitelkou, takže ty holky skoro neznám, nebo spíš jsem se s nimi nikdy nijak nebavila.
Moje spolubydlící jsou nadšené, skáčou po posteli a smějí se. Je tu jen sedím u okna a koukám se na půlkruh chatek. Máme výhled na všechny. Zahlédla jsem ho v okně, ale na to abych si vzala mobil a fotila se moc bojím, že by si mě ti holky všimli. Už mě nebaví je poslouchat. Jdu se projít k řece.
Sednu si na kraj a pozoruju malé vlnky a přemýšlím nad mými problémy, když tu si vedle mě sedne nějaký kluk. Brunet. Je celkem hezký, dostatečně na to aby se mi rozbušilo srdce, ale na Jonáše rozhodně nemá. Nevím co tu chce. Prostě jen sedí a sleduje vodu. Asi taky přišel utopit své pochyby...
ČTEŠ
Náchod, město Jonášů
Novela JuvenilZe začátku se mi vždycky třásla kolena, když jsem ho potkala. Teď už jenom trochu špičky prstů. Párkrát jsem byla tak nervózní že jsem se schovala na záchodě. Když se teď procházím po náměstí a pozoruju holuby, proklínám se za to. ~Beverly~
