Kapitola 3.

27 3 3
                                    

Na mojí tváři se objevil úsměv. Co to sakra děláš. Seš vážně nenápadná. Okřikla jsem sama sebe. Nešlo to. Musela jsem se smát. Na Jonáše který tu procházel, s partou kamarádů a zrovna jim něco vysvětloval. Nevím co na tom bylo vtipného. Co bylo vtipného na tom, že tu sama stojím, pozoruji kluka který se mě asi začíná bát a plánuju, kde ho 'náhodou' potkám příště. Bylo to smutné. Ale můj život mi nic víc nenabízel.

Náchod, město JonášůKde žijí příběhy. Začni objevovat