Nejsem hračka!! (YAOI!!)

Kapitola I.

Ten obrázek jsem  sem musela dát XD

Před rokem

Alex

Vzbudil jsem se a cítil se nějak jinak ale neřešil jsem to. Šel jsem na snídani, sedl jsem si ke stolu a snědl už připravenou snídani. Do kuchyně přišli rodiče a o něčem mluvili, když si mě všimli zarazili se ,,Děje se něco?" zeptal jsem se trochu vyděšeně. Když neodpověděli tak jsem se zvedl a běžel do koupelny. Podíval jsem se na sebe do zrcadla. Měl jsem kočičí uši a ocas... Já jsem Neko... Šel jsem do pokoje a převlékl jsem se. Pořád tomu nerozumím..., Jak? Proč? 

Když jsem byl hotoví tak jsem se vydal opět dolů za rodiči. Stáli na tom samém místě, se stejným výrazem koukajíc na židli kde jsem před tím seděl. ,,M-Mami... T-Tati já-" nedořekl jsem to protože mi do řeči skočil táta ,,Vypadni!" zařval ,,C-Cože?!" vykoktal jsem ,,Slyšel jsi!" zařval znovu ,,Chrisi tohle nedělej!! Prosím!" řekl máma a stoupla si přede mě ,,Miriam, je to monstrum! Kdo normální je napůl kočka?!"  ,,Tvůj syn!" ,,Není to můj syn! Už ne!" zařval. Tohle mě bodlo u srdce. Měli jsem skvělí vztah, tak proč mě teď nesnáší? ,,Chrisi-" začala mamka ale já ji zastavil ,,To je dobrý mami, půjdu" řekl jsem a proste odešel. 

Přítomnost

Probudil jsem se a prudce si sedl. Zase ten příšerný sen o tom jak mě otec vyhodil z domu. Momentálně jsem pod mostem kousek od bývalého domova, už jsem tu dlouho nevím přesně jak ale dost dlouho. Ležel jsem na chladné zemi a doslova promrzlí jsem se snažil postavit. Marně. Nemám sílu nic dělat už 2 dny jsem nic nejedl ani nepil. Vyplaším se když uslyším kroky mířící přímo ke mě. Podívám se směrem odkud jde zvuk a s velkou námahou vstanu. Byl to kluk tak kolem 18, měl černé vlasy které kontrastovali s nádhernýma modrýma očima. Co se mi ale vůbec ale opravdu vůbec nelíbilo tak bylo to že je vyšší než já a ne kvůli egu ale kvůli tomu že kdyby mi chtěl něco udělat tak nemám šanci. je vyšší, starší a rozhodně bude silnější než já. Podíval se mi přímo do očí a já se v těch jeho začal topit. ,,Teď půjdeš se mnou!" řekl a šibalsky se na mě usmál. Nic jsem neříkal a udělal pár kroků od něj ale to se mu nejspíš nelíbilo a přistoupil ke mě blíž. Bojím se? Ano a to hodně. Nevěřím lidem a už vůbec ne mužům (kvůli jeho tátovi) a proto jsem se chtěl otočit a odejít ale zastavila mě jeho ruka. ,,Nenene, říkám že půjdeš se mnou!" řekl vzal mě za rameno které pevně zmáčkl a šel se mnou někam pryč. Zastavil se u černého auta, otevřel dveře a násilím mě posadil na místo spolujezdce. Nasedl na místo řidiče a podíval se na mě ,,Připoutej se!" rozkázal, zavrtěl jsem hlavou na nesouhlas a založil si ruce na prsou. Natáhl se pro pás a připoutal mě sám. Nastartoval, auto se rozjelo a já ho celou cestu zabíjel pohledem. Zastavil před obřím barákem a vystoupil, otevřel mi dveře a já vystoupil taky. šli jsme k tomu domu a já se rozhlížel kolem sebe. Nikde nikdo, vypadá to tu jako v lese. Stromy, keře a samota. Kdo bydlí uprostřed lesa v největším domě světa?! Vešli jsem do domu a já se hned rozhlédl, je to tu nádherné. ,,Tak jo, tohle je tvůj nový domov a já tvůj nový majitel, takže být tebou poslouchám na slovo. Nemuselo by to s tebou dopadnout vůbec dobře ale co už? Moje jméno je Hikaru (Světlo) je mi 17 a žiju tu sám. To je všechno co potřebuješ vědět. Jak se jmenuješ ty? Kolik ti je? Proč jsi byl pod tím mostem?" mluvil hrozně rychle a mě chvíli trvalo než jsem všechno pobral. Vím na co se ptal ale přes to jsem neodpověděl ,,Neumíš mluvit?" zeptal se netrpělivě, pokýval jsem hlavou na znamení že umím ,,Tak proč nemluvíš?" nechápal, znovu jsem pokýval hlavou na nesouhlas. Snad mu dojde že s ním mluvit prostě nechci a nebudu. ,,Fajn, třeba potom. Teď pojď ukážu ti to tu..." řekl otráveně, chytl mě za ruku a někam mě táhl. Ukázal mi celý dům a už zbývala jenom ložnice. Otevřel dveře a mě se zatajil dech. Je to asi ta největší místnost v domě, obrovská postel, plazmovka, tři skříně, psací stůl, dveře nejspíš do koupelny a na zemi... Pelíšek?!  Zmateně jsem se na Hikaru podíval a pak znovu na ten pelech. ,,Nekoukej tak na mě, jsi kočka..." řekl na svoji ,,obranu" a já nad tím protočil očima. ,,Už teď mě štve že pořád mlčíš!" řekl naštvaně a já o krok ustoupil. ,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit" šeptl a přiblížil se ke mě ,,Už mi něco řekni, prosím" šeptl mi do ucha a já se mu podíval hluboko do očí. Měl v nich smutek, radost a ... něco co nemůžu popsat.... vášeň? ,,J-Já jsem A-Alex a je mi 16. Pod mostem jsem byl kvůli tomuhle..." ukázal jsem na ouška a ocas. Hikaru se uchechtl a podrbal mě za uchem. Bylo to příjemné ale nejsem zvíře! ,,Hikaru, já nejsem zvíře!" řekl jsem naštvaně tentokrát já ,,Promiň ale nešlo odolat, ty ouška jsou tak KAWAII! A ty taky!" řekl na obhajobu. Zrudl jsem a odvrátil pohled aby to neviděl. Uchechtl se což znamená že to stejně viděl...

Koukl jsem na hodiny pověšené na stěně, bylo 12:05 a já ležel na gauči. Skoro celý den jsem prospal, nemám energii, ještě pořád jsem nic nejedl... ,,Alexi oběd!" zavolal na mě Hikaru a já rychlostí světla běžel do kuchyně. Na stole byli dva talíře se špagetami, jedna sklenička vody a jedna sklenička červeného vína. Hikaru ukázal na talíř u kterého byla voda a mě došlo že to je pro mě. Sedl jsem si a Hikaru naproti mě, pustili jsme se do jídla. Je to výborné!!!! Začal jsem se cpát ,,Musíš mít hlad..." řekl pobaveně Hikaru ,,Divíš se? nejedl jsem 2 dny!" řekl jsem s plnou pusou jídla a cpal se dál. 

Když jsme dojedli, Hikaru dal talíře do myčky a přišel ke mě ,,Nepustíme si film?" zeptal se a já pouze přikývl. Šly jsme do obyváku a vybrali film. Byl to horor... bože to zase budou sny... První polovina filmu dobrý ale pak se tam objevil ten vrah a já se namáčkl na Hikaru kterému to moc nevadilo. Hladil mě to vlasech a mě to nějak uklidňovalo tak že jsem usnul Hikarovi na hrudi...