Hraničářův učeň: Smrt hrdiny

Desátá kapitola

Fergass rozčileně křižoval jeskyní sem a tam a po svých nájemných vrazích šlehal pohledy ohnivějšími než žhavá láva.
,,Vy pitomci! Eunuchové! Budižkničemové!! Co jsem vám
k čertu říkal?!"
Jeden z vrahů se odvážil odpovědět
a hlas mu přitom poskočil o dvě oktávy výš. ,,Pane, já za to nemohu. Tady Gaston se opil jak čuně a pak začal žvanit. Kdybych ho nezadržel, určitě by vyklopil všecky vaše plány."
Namol opilý Gaston, druhý
z nájemných vrahů stojící vedle,
se uraženě zamračil, ale vysoká hladina alkoholu v krvi mu nedovolovala příliš bouřlivá gesta, která mu jinak byla vlastní, takže dál jen zahanbeně stál a poslouchal, jak ho jeho kolega předhazuje lvům.
Jakmile toto Fergass uslyšel, už tak zkřivený obličej hněvem se mu zkřivil ještě více. Popadl Gastona za límec kazajky a dlouhými svalnatými pažemi ho vytáhl stopu
nad zem. ,,Takže takhle to je? Nuže milý Gastone, za to, co jsi spáchal tě nečeká nic dobrého. Tvé provinění je neodpustitelné. Uvědomuješ si vůbec v tom svém malém natvrdlém mozku jak rychle by se mé plány
po Macindawu roznesly? Jako POŽÁR!!!"
Zařval Fergass Gastonovi do tváře,
až se vrah visící nad zemí celý otřásl. Jeskyní ještě doléhala ozvěna Fergassova předešlého slova, když hlubokým, hrůzu nahánějícím hlasem zahřímal. ,,Jak je vidět." Začal
a položil zrudlého přiškrceného Gastona zpět na zem. ,,Jsi nezodpovědný a nebylo by moudré, kdybych tě dále ponechával ve svých službách."
S tím vytáhl z matné kožené pochvy dlouhý, avšak těžký meč s pozlaceným jílcem a erbem svého rodu
na jeho konci a majestátně ho zamířil hranou čepele ke Gastonovu krku. Gaston se roztřásl. Po tvářích mu začaly stékat slzy.
,,Můj pane. Prosím vás..."
Fergass se pousmál, avšak v jeho ostře řezané podlouhlé tváři nebyla ani známka veselí. Jen potěšení a krutost.
Rozmáchl se a jedním zkušeným rychlým pohybem dlouholetého bojovníka oddělil Gastonovu hlavu
od zbytku těla.
O vteřinu později hlava tupě dopadla na zem a odkutálela se o kus dál. Fergass s krvavým mečem přistoupil
k druhému nájemnému vrahovi
a v klidu si čepel otřel do jeho kazajky. Vrah ztěžka polkl a Fergass ho probodl temným pohledem. ,,Pokud něco vyzradíš ostatním nebo neuposlechneš mé rozkazy, čeká tě stejný osud."
,,Budu na to pamatovat pane." Přikývl vrah vážně a Fergass se náhle spokojeně usmál. ,,Výborně. Tak jdi."
Pronesl, jako by se snažil zbavit dotěrného hmyzu a nájemný vrah
s hlubokou poklonou a nesmírnou úlevou odešel.
Fergass si k sobě zavolal přusluhovače a řekl mu. ,,Tihle mamlasové jsou příšerně nespolehliví. Potřebuji jistého nenápadného zabijáka a ne tyhle amatéry s dýkami a flaštičkou jedu od bábinky. Ať sem přijde má dcera. Ale rychle!"