Hraničářův učeň: Smrt hrdiny

Dvanáctá kapitola

Zvonivý zvuk ostří saxonských nožů se odrážel od okolních stromů a doprovázel Almondův souboj s Gilanem. Mladík byl velmi obratný na boj zblízka, ale i přesto měl co dělat, aby Gilanovu noži stačil. V blízkosti nepatrně zašustilo křoví, a zatímco Almond tento zvuk ani nepostřehnul, Gilan už měl uši nastražené a smysly napnuté. Náhle se přitočil k Almondově boku a jedním neuvěřitelně rychlým pohybem naznačil zápich do mladíkova krku, a ten překvapeně vydechnul. ,,To jsem tedy opravdu nečekal." Přiznal se Almond a Gilan se pousmál. ,,Tohle je moc šikovný pohyb. Ukážu ti ho ale zítra. Teď, myslím, by jsi měl jít někoho přivítat."
Ze stínu stromů vystoupila plavovlasá dívka s jasnýma očima a vřelým úsměvem, nápadně podobným úsměvu jejího otce- Horáce.
,,Madelyn! No tedy, To je mi ale překvapení!" Zajásal mladík a stisknul svou starší sestru v medvědím objetí. ,,Také tě ráda vidím. Ale už bys mě měl pustit, dochází mi vzduch." Zasípala Madelyn a Almond ji omluvně pustil.
,,Zdravím Gilane, to je ale náhoda, že jsme se potkali. Kam máte namířeno?" Zeptala se mladá hraničářka a Gilan ponuře odpověděl. ,,Jedeme na hrad Macindaw obeznámit lorda Edgara o jisté věci."
,,Aha. Chápu."
Almond měl pocit, jako by do této konverzace ani neměl patřit, ale zvědavost mu nedala a zeptal se. ,,A kam jedeš ty?" Dívka se lehce pousmála. Byl to úsměv skrývající vážnost situace za bezstarosným výrazem. ,,Ale. Gilanův zástupce mne poslal do Celtiky kvůli jistému okultnímu spolku. Jejich podivné rituály děsí okolní obyvatelstvo...a navíc se jim stále ztrácí dobytek, který kult používá pro obětování."
,,To zní celkem zajímavě." Ožil Almond náhle. Madelyn na to jen odmítavě mávla rukou. ,,Zase to bude jen banda bláznů, která okrádá každého, kdo se jim zrovna připlete do cesty. Než je chytnu, můžu si klidně dát čaj a pořádně se vyspat. Ti stejně daleko neupláchnou."
,,S tím souhlasím." Pronesl Gilan a promnul si ruce. ,,No, Almonde, dneska lovíš večeři ty. Tak popadni luk a sežeň něco chutného k snědku. A jestli mi přineseš borůvky nebo lesní jahody, tak tě přetrhnu vejpůl!"
Mladík se zasmál. ,,Budu se snažit vám vyhovět."
,,Jen aby!" Řekl mu Gilan ještě a Almond se s lukem a toulcem plným šípů vydal na lov.

Po chvilce chůze narazil na srnce. Poklimbával nic netuše pod sehnutou větví mohutného jehličnanu, kde byl jen těžko vidět. Mladík si ho však ihned všimnul. Almond byl velmi všímavý.
Vzpomněl si na lekce lukostřelby s Gilanem a co nejopatrněji a nejtiššeji založil šíp do zářezu a pomalu zdvihnul luk do výše ramen. Zároveň přitáhl tětivu k ústům, a v tomto postoji pomalu zklidnil dech, až se téměř zdálo, že nedýchá.
Jehličí na stromech zašustilo, z dálky se ozval soví houkot. Srnec nastražil uši a pozvedl hlavu.
Almond se zhluboka nadechl...
V tom okamžiku nedaleko od něj prosvištěl šíp a zasáhl srnce přímo
do hrudi. Raněné zvíře ani nestačilo zasípat. Almond překvapeně sklonil luk a rozhlédl se pomalu kolem sebe. Ze stínu stromů vystoupila útlá postava, sklonila se k mrtvému zvířeti a vytáhla mu šíp z hrudi.