Hraničářův učeň: Smrt hrdiny

Čtrnáctá kapitola

Když se postava narovnala a do její tváře, zpola zakryté kapucí, pronikl měsíční svit, zalapal Almond po dechu. To je přece ta dívka z Heldrindu! Ano, byla to skutečně ona. Hleděla na něj chytře a tajemně, jako liška číhající na svou kořist, a i když v rukou svírala menší lovecký luk a zakrvácený šíp, stejně byla něžná a krásná, jako víla tančící okolo lesní flóry.
Chlapec se vzpamatoval z chvilky snění. Dívka se na něj usmála a jemu náhle bylo jaksi lehko u srdce.
,,Promiň, jestli jsem ti překazila lov. Vypadáš dost překvapeně."
,,Já?" Vyhrknul náhle Almond a nasadil znovu svůj vážný výraz, což se mu dá se říct povedlo. ,,To se ti jen zdá. Kdo jsi?"
Dívka přistoupila k Almondovi. ,,Mé jméno je Elanora. Bydlím daleko odtud. Odešla jsem před časem z domu, protože už jsem nedokázala dál žít se svým surovým otcem. Otec nikdy nepochopil to, jak chci žít, proto jsem od něj odešla. No a teď jdu svou cestou, lovím, stopuji a mapuji místní terén a okolí."
,,To je zajímavé, na to že jsi dívka." Poznamenal mladík. Elanora se zasmála. ,,Každý jde v životě vlastní cestou. A kdo jsi vůbec ty?"
Almond chvíli přemýšlel. Bylo by bezpečné říct jí, kdo je a dovést ji k tábořišti? Co když je ta dívka jen špeh nějakého nepřítele hraničářského sboru? Co když vede skupinu povstalců a bude chtít odhalit jejich slabiny pro svůj útok? 
Tohle všechno kolovalo Almondovi hlavou, když si mlčky měřil dívku pohledem. Tahle dívka však, ač působila velmi chytře až nevyzpytatelně, nepřipadala mladému hraničáři jako hrozba.
Nakonec kývnul hlavou směrem k tábořišti. ,,Pojď se mnou. Za chvilku ti to povím." Po chvilce váhání se nakonec Elanora připojila k Almondovi a vydali se spolu zpět k tábořišti.

Po Almondově odchodu z tábořiště

Madelyn s vážnou tváří vzhlédla od rozložené mapy, kterou si před chvíli položila na klín. ,,Gilane, budete si muset pospíšit. Fergass získal na svou stranu další lidi a postupuje stále dál. Pár jeho lidí jsem již zajmula a vyslýchala, ale jsou svým pánem tak posedlí, že mi odmítají cokoliv prozradit."
Gilan se zachmuřil. Tohle rozhodně nebyly dobré zprávy. Vzpomněl si na dávnou hrůzovládu lorda Morgaratha a rty se mu stáhly do úzké linky. Pokud má Fergass podobný vliv na svoje stoupence jako Morgarath, pak se všichni musejí mít na pozoru. Gilan si také vzpomněl na Willa, který málem v té bitvě přišel o život, a také na Horáce, který byl v té době ještě chlapec, a i přesto vyzval šíleného Morgaratha na souboj. A vyhrál. Jak to vše bylo dávno. Teď je Horác mužem a králem, synem skvělé hraničářky a nadějného hraničářského učně. A Will je mrtvý. Byl pro něj bratrem, kterého nikdy neměl. A Almond... jaký je vlastně ten mladík, který na Gilana působí tak neohrabaně a všetečně jako malé dítě? Pak si uvědomil, že úplně to samé si pomyslel, když poprvé spatřil Willa.
,,Gilane? Co je ti?" Zeptala se Madelyn, když Gilan dlouho neodpovídal. Hraničář se vytrhnul z myšlenek a zavrtěl hlavou. ,,Ale nic. Myslím, že vyslýchat je jen zbytečná ztráta času. Nejdůležitější je teď pro nás informovat lorda Edgara o postupu nepřátel. Protože pokud neubráníme Macindaw..."
,,Bude pro nás nemožné ubránit Araluen." Dokončila mladá hraničářka Gilanovu myšlenku.

Oba dva zachmuřeně hleděli do země, když za nimi zašustilo křoví, z něhož vyšli Almond s Elanorou. Madelyn si dívku změřila sesterským pohledem plným nedůvěry a Gilan skryl své překvapení za vážnou tvář. ,,Byl jsi pryč dlouho." Řekl. ,,Koho to s sebou vedeš?"
Mladík rozpačitě pokynul k Elanoře. ,,To je Elanora. Cestuje tudy a mapuje území."
,,Hm,hm. Tak mapuje území?" Promnul si Gilan přemýšlivě bradu. ,,Almonde, pojď se mnou na chvíli stranou." A mladík, tušíc, že tato výzva neznamená nic dobrého, se nejistě vydal za Gilanem.

Jakmile zašli za křoviska, Gilanovy oči vzplály pekelným ohněm. ,,Copak jsi se úplně zbláznil?!" Zasyčel na Almonda, který provinile sklonil hlavu. ,,Já tě pustím na lov a ty mi místo zajíce nebo srnce přitáhneš holku. Holku!" Gilan si rozčíleně založil ruce vbok a odmítavě vrtěl hlavou.
Almond se cítil příšerně. Teprve nyní si uvědomil, jak bylo jeho jednání hloupé. Napřímil se a prohlásil. ,,Promiňte mi moje zbrklé rozhodnutí...pane. Řeknu jí, aby odešla. Jen jsem myslel, že by nám mohla pomoct. Vyzná se zde jako nikdo jiný."
,,Tomu nemůžeš věřit. Pamatuj Almonde, že hraničář se v životě spoléhá vždy jen NA SEBE a na nikoho jiného. Jasné?"
,,Jasné."

Když se Gilan s Almondem vrátili zpět, Madelyn už byla pryč. Almond se na sestru zeptal a Elanora pokrčila rameny. ,,Musela už odjet. Neřekla kam."
Almond pohlédl na svého učitele, který mu přísným pohledem jasně sděloval, co musí dívce říct. Almond si povzdechnul a začal. ,,Elanoro, nakonec se ukázalo, hm, že...že ty s, s námi-"
,,POZOR!!" Zakřičela Elanora náhle a všichni tři jako na povel padli do trávy. Almond přitom uslyšel děsivé hvízdnutí svištícího šípu, který ho minul jen o pár milimetrů. Rychle pozvedlnul hlavu k místu, odkud odhadoval, že byl šíp vystřelen a oddechnul si, že střelec je pryč. Nad lesem se tyčila skála, v níž byl velký výstupek pokrytý keřovým porostem. Ideální místo pro nájemného vraha. Vraha, který málem Almonda zabil.

Na hradě Redmontu bylo živo, ale ne tak, jak by leckoho napadlo. Horác zuřil a pobíhal po své pracovně jako hladová lasička. ,,Kde to je?! Kde to může být??!" Mumlal si pro sebe rozčíleně i zoufale zároveň, když do pracovny vstoupila jeho žena. ,,Horáci, co se děje? Jsi hrozně rozčílený." Přistoupila k němu a chytila ho za ruku. Horác si dlouze povzdechnul a rukou si pročísnul rozcuchané vlasy, které se mu po bláznivém hledání rozletěly do všech světových stran. ,,Kasandro, já jsem asi úplný hlupák. Ztratily se mi ty nejdůležitější dokumnety, které mi dnes ráno donesl generál. Byly to plány pro budoucí strategie a postupu našeho vojska." Kasandra znala Horáce jako své střevíce, takže ji příliš nepřekvapilo, že opět něco ztratil. Ale že ztratil plány strategie a zmapovaného území, to by od něj skutečně nečekala. ,,Ach Horáci... kde jsi je viděl naposled?"
Král bezradně a s žuchnutím dosedl do křesla za psacím stolem a skryl hlavu do dlaní. ,,Vše se to seběhlo až příliš rychle Kasandro. Nejdřív Willova smrt, pak můj prchlivý šestnáctiletý syn, který se jako pomatenec vrhnul do hraničářského výcviku... a teď ještě... ještě TOHLE!"
Pln náhlého návalu rozčilení smetl prudce ze stolu všechny dolumenty i s karafou a psacím brkem. Inkoust, který se rozlil po jemném tkaném koberci připomínal Kasandře kaluž krve. A tato podivná předtucha se jí vůbec nezamlouvala.
Horác překvapeně pohlédl na tu spoušť a ještě překvapeněji na svou ženu. Byl vždy tak klidný. Tak veselý a vyrovnaný, když prožíval dlouhé dny na cestách po boku Willa. Teď mu přišlo, že je to všechno strašně dávno. Zabořil tvář do napnuté látky v pase Kasandřiných šatů a ona ho chápavě hladila po vlasech. ,,On to zvládne Horáci. A ty také." Poté odstoupila stranou a z koberce sebrala ony hledané plány, které vypadly zpod velké hromady dalších listů pergamenu.
Horác se krátce zasmál, vstal a dlouze ji políbil.