Hraničářův učeň: Smrt hrdiny

Třináctá kapitola

O několik hodin dříve

Fergass rozčileně bubnoval prsty o hrubě opracovanou desku stolu, ale jakmile do jeskyně vstoupila jeho dcera, krásná mladá dívka s dlouhými hedvábnými plavými vlasy, jejíž jasně zelené oči pozorně a inteligentně sledovaly své okolí a její postava působila dojmem křehkým jako porcelánová panenka, Fergassovy chmury se na okamžik rozplynuly a on se rozzářil úsměvem muže, který je hrdý na svou dceru. ,,Elanoro, jsem tak rád že tě vidím." Vstal a bejmul ji. Dívka se usmála něžným úsměvem. ,,Já také tati. Byl to náročný týden." Otec povolil objetí. ,,Zabila jsi je všechny?" Zeptal se té křehké dívky.
,,Do posledního. Dnes v noci tam mohou naši jít a vzít zlato. Mám ale jednu starost otče."
Fergass se zamračil. ,,Jakou?"
Společně se posadili ke stolu a Elanora si uhladila nakrčenou látku svých šatů. ,,Dnes ráno, když jsem dorazila do Heldrindu a vracela se zpět z radnice, jsem potkala dva muže na koních. Ti koně byli menší a soudkovití, což není úplně vhodná postava jezdeckého koně. Pak jsem uviděla, že oba mají luky. Ne kuše, ne meče, ale luky. Také měli takové podivné zelenohnědé pláštěnky. Myslím otče, že to jsou hraničáři. A hraničáři nikdy nikam nejezdí jen tak."
Fergass si zachmuřeně mnul obrostlou bradu a pomalu vymýšlel plán týkající se hraničářů, o kterých mu dcera řekla. Byl přesvědčen, že to byli hraničáři. V tak malé vesnici jako je Heldrind by se jen stěží našli takoví pocestní.
Fergass po chvíli konečně promluvil. ,,Mám pro tebe velmi náročný a důležitý úkol dcero. Vydej se zpět do Heldrindu a zeptej se našeho spojence, kam měli namířeno. On to jistě bude vědět. Potom se vydej po jejich stopě a až je najdeš, řekni jim že jsi mě viděla s mými kumpány nedaleko odtamtud. Až ti skočí na špek, budeš cestovat s nimi až k cíli jejich cesty. Tam mi ihned pošleš po poslovi dopis. Já shromáždím vojsko a společně se tam vydáme."
,,Skvělý plán otče." Pronesla Elanora uznale a v duchu se již nemohla dočkat, až se vydá na cestu.
Fergass se jízlivě usmál. ,,Skvělé plány mám pořád. A poté, co se zbavíme těch dvou hraničářů, se vydáme dál... a cestou budeme plenit a ničit, plenit a zabíjet, dokud neovládneme celý ostrov!" Fergass se začal smát děsivým smíchem naprostého šílence, smíchem, který v člověku budil nepříjemný pocit.
A v tu chvíli z něj měla takový pocit i jeho dcera.

Poté, co se vhodně oblékla na svou cestu, vyrazila Elanora k výběhu s koňmi a zamlaskala na svého hnědáka. Krásný štíhlý kůň přiklusal k ohradě a sklonil hlavu k dívčiným rukám. Elanora se usmála. ,,Dnes pro tebe nic nemám Gerone. Ale až se vrátíme, dám ti plný pytel mrkví, slibuju." Láskyplně pohladila svého koně po krku a nasadila na něj deku a postroj. Když si upravila třmeny a vydala se na cestu, uvažovala o tom, jestli je její otec stále tím člověkem, ke kterému od dětství vzhlížela a který byl pro ni vším. Dřív by na nic takového ani nepomyslela, ale teď už si tím nebyla tak jistá.