Hraničářův učeň: Smrt hrdiny

Pátá kapitola

,,Vstávat, vstávat!" Probudil poránu mladého prince Gilan. Almond jedním okem vykoukl zpod peřiny v malém pokojíku ve srubu svého učitele. Bylo časně ráno, tak pět hodin a na obloze ještě matně svítily hvězdy. ,,To je legrace?" Mžoural mladík rozespale. Gilan rázně zavrtěl hlavou. ,,To sotva." Z Almondova protestního polehávání pochopil, že bude muset trochu přitvrdit, aby ho z postele vyhnal. Zmizel z pokoje a vyšel ven. Almond nechápal co se děje. O chvilku později se Gilan vrátil s větrem plným ledové vody ze studně. Než se stačil  učeň vzpamatovat, ohodil ho proud ledové vody a on jen překvapeně vykřiknul. Gilan nad ním stál s prázdným vědrem a přísně na něj hleděl. ,,Tak VSTÁVAT!" Poslední slovo zařval tak, že mladík, ač mokrý od hlavy k patě, vyskočil na nohy a rychle hledal své oblečení. Hraničář ukázal přes okno na palouk vedle srubu. ,,Za deset minut tam, jasné?"
Almond rychle kývnul. ,,Jasné pane."

Mladík s úžasem sledoval, jak mu Gilan na ukázku předvádí střelbu z dlouhého luku. Vše dělal tak lehce a plynule, vytáhnutí šípu z toulce, vložení ho do zářezu v luku a napnutí tětivy, zamíření a výstřel, to vše v jeho podání vypadalo naprosto přirozené a tak rychlé, že to mladík téměř nestačil sledovat. Když Gilan skončil s naprosto přesnými zásahy do cíle, podal luk svému učni. Gilan nasucho polknul. Pochyboval, že někdy dokáže to co Gilan. ,,Tak teď ty. Postav se sem." Nařídil hraničář a Almond se postavil o kousek dopředu. Gilan vyzývavě pohlédl na toulec spočívající na mladíkových zádech a Almond z něj ihned vytáhnul šíp. Stejně jako Gilan ho založil, napnul a natáhl tětivu. Šlo to docela ztuha, ale Almond na sobě nedal nic znát. Gilan si stoupnul za něj a kontroloval jeho postoj. ,,Zamiř na cíl." Ztlumil hlas a když tak Almond učinil, pokračoval. ,,Teď se soustřeď jen na cíl. Dýchej zhluboka. Do ničeho se nežeň. Lepší je pomalu zamířit a vystřelit pořádně, než to uspěchat a potom litovat." Almond přikývl na srozuměnou a zhluboka se nadechl. ,,Odhaduj vítr. Teď mírně fouká z východu, ale za vteřinu může od západu. Zvedni to trochu nahoru a o kousíček doleva." Almond poslechl a luk nepatrně zvednul. Nyní byl namířen o něco výš než předtím, od středu balíku se senem, ale věřil svému učiteli. Ještě jednou se zhluboka nadechnul a vystřelil. Šíp okamžik letěl vzduchem a hladce se zastavil v horní části balíku. Gilan nakrčil čelo. ,,Hm, ušlo to, teď znovu a nezapomeň na vítr. Pokud vše nezkontroluješ, přijdeš o cenné milimetry...které by ti mohly třeba zachránit život. Tak do toho." Vybídl učně a pak se postavil opodál.
Střelbu z luku trénovali celé dopoledne, nakonec Gilan uznal, že to pro dnešek stačí a mladík, celý spocený a s bolavými pažemi, se odevzdaně svalil do trávy. Gilan mu podal pohár vody a Almond ho s díky přijal. Vzal ze země luk a mladíkovi ho podal. ,,Je tvůj, vem si ho." Almond se potěšeně usmál. ,,Děkuji." Vzal si luk a pozorně ho zkoumal. Pak se otočil ke Gilanovi. ,,Jak dlouho bude trénink s lukem trvat?" Hraničář se pousmál. ,,Celý život." Almond vyvalil oči. ,,Opravdu?" Hraničář zakroutil hlavou. Ta dnešní mládež, pomyslel si, všechno bere vážně. ,,Tak jeden, dva měsíce...možná tři."
,,Tak dlouho?" Podivil se Almond. Gilan teatrálně obrátil oči vsloup. ,,Pokud se chceš něco naučit, trvá to. Někdy i celý život. Ale netrpělivost, to je ten největší nepřítel hraničáře." Almond se trochu zastyděl, že se do všeho tak hrne, Gilan si toho všimnul a povzbudivě dodal. ,,Ale postupně tu netrpělivost překonáš. Jako každý hraničář." To Almondovi zvedlo náladu. Gilan zvedl hlavu k nebi. ,,No, už je poledne. Najíme se a ty se připrav na odpolední běhání."
,,Odpolední co?" Gilan se zamračil. ,,Běhání. Musíš mít přece taky nějakou fyzičku." Pak hlasitě zatleskal. ,,Tak šup šup, jdeme vařit." Almond se vyhrabal na nohy a vydal se za Gilanem do chaty. Už se nemohl dočkat, až se po dlouhém tréninku pustí do jídla.