Maybe I just wanna be yours ( Larry Stylinson )

II. Zee, why does love hurt?

,, Vy jste se snad úplně zbláznili?" Vyštěkl jsem.

,, Opravdu chcete hrát další divadýlko? To snad neni možný. Nejdřív Haylor, potom Elouanor a teď máme s Louim předstírat, že jsme pár. A není to trochu divný po všech těch vymyšlených románcích?" Žena se narovnala víc než doposud.

,, Tak aby bylo jasno. Vy jste podepsali smlouvu, která platí. Navíc o tobě Harry, se všeobecně ví, že jsi bisexuál a není nic snažšího, než to rozhlásit i o Louisovi a navíc, myslím, že vám to nebude dělat sebemenší problémy. tejně se často chováte jako pár a...."
 Než jsem stihl něco říct, vložil se do toho Loui..

,, To se možná chováme, ale jsme nejlepší kamarádi. Nevím proč se tak snažíte zničit celou skupinu, ale nepovede se vám to. Jasně budeme muset skákat jak vy pískáte, ale nenecháme se terorizovat...." Chtěl pokračovat, ale Niall ho chytil za ruku a začal ho uklidňovat.
,, No... já myslím, že tohle není tak hrozné. Nechceme po vás nic obtížného. Máte týden a potom přijde comingout. Pane Payne, doufám, že se postaráte o to, aby oba dva dostáli popisu a splnili daný úkol. No to je všechno. Příští týden dořešíme vše okolo turné a podobně. Nashle." S tím odešla. Neveřícně jsem zíral na místo, kde před chvilkou stála.
,, To snad ani nemůže myslet vážně?!" Vyjekl Zayn. Liam pokroutil hlavou. Já se stále nehýbal. Až teď mi plně docházelo co po nás vlastně chtějí. Co chtějí po mně. Asi po pěti minutách děsivého ticha jsem se zvedl.
,, Já...musím jít, ještě se mám sejít s...Nickem. Ahoj." S těmito slovy jsem opustil místnost.
Nasedl jsem do auta a jel domů. Když jsem dojel k vile, ve které jsem bydlel s Louisem, zaparkoval jsem svůj Range rover před dům. Kašlal jsem na nějakou garáž. Odemkl jsem a vešel. rychle jsem vběhl do kuchyně a vytáhl lahev s Jackem Danielsem.
Napil jsem se a nechal první slzy spadnout. Začal jsem se utápět ve vzpomínkách.
Seděli jsme na menším kopečku a užívali si zapadajícího slunce. Házeli jsme si navzájem hroznové víno a smáli se vtipům. Nechybělo nám snad nic. Znali jsme se jen krátce, ale i tak jsme se stihli sblížit.
Začal vyprávět nějakou historku. Visel jsem mu pohledem na rtech a začal si uvědomovat, že t není v pořádku. Něco se mnou. On byl dokonalý...a o to šlo.
Hnědé vlasy na patku, drzý úsměv na dokonale vykrojených rtech a nádherné šedo-modré oči. Vypracované a přitom drobné tělo bylo ukryto pod pruhovaným tričkem. Na nohou měl červené džíny.
Seděl tam stále stejný Louis, ale já ho začínal vidět jinak Už to nebyl kamarád, ne. Byl to čloěk, kterého jsem pomalu ale jistě začínal milovat.
Dovyprávěl a podíval se na mě. Usmál jsem se a kývl jsem. Netušil jsem o čem mluvil. Užíval jsem si pouze zvuk jeho hlasu.
,, Tys neposlouchal , že Hazz?" To bylo porvé kdy mi takhle řekl.
,, Promiň já...zamyslel jsem se." Zasmál se. Při jeho smíchu mi naskočila husí kůže.
,, Nad čím si přemýšlel?" Zase ten drzý úšklebek.
,, Nad tím, jaké máme štěstí." Kývl.
,, Jo, to jo."
Chtěl jsem si lehnout na deku, ale Louis mě zastavil. Sedl si a položil si mou hlavu do klína. Začal si hrát s mými vlasy. Myslel jsem, že se zblázním...Tehdy jsem si plně uvědomil, jak moc ho miluji...
Nádech, výdech. Zavřel jsem oči a znovu je otevřel. Tuhle vzpomínku jsem se pokoušel zahnat. Tak dlouho jsem si na to nevzpomněl.  Ničilo mě to, vědět, že moje sity neopětuje.

Bylo snažší předstírat, že ho beru jen jako kamaráda, než tohle. Nyní jsem se měl tvářit před světem, jako že ho miluju a před ním, jako, že je to kvůli Modest!u.  Byl to zčarovaný kruh.
 V tom mi začal zvonit mobil. Podíval jsem se na jméno volajícíhoa doufal, že to není Louis. si bych nedokázal mluvit s ním. Naštěstí to byl Zayn. Hovor jsem přijal.
,, Harry, kde jsi?"
,, Ahoj Zee, jsem doma." Všichni věděli co myslím slovem doma. Mluvil jsem o vile ve které bydlím s Louim.

,, Jedu za tebou, dej mi pět minut." Ani jsem neodpovídal. Típl jsem hovor a znovu se napil. Zayn byl jediný, kdo věděl o mých citech k Louisovi. Když jsem měl jednou slabou chvilku, řekl jsem mu to. Chtěl jsem, aby to alespoň někdo věděl. Tehdy jsem mu řekl, že kdyby se mi něco stalo, tak ať to Louimu řekne.

Po necelých pěti minutách se roezněl zvonek . Setřel jsem horké slzy z tváří a šel otevřít. Než jsem se nadál, už jsem byl v medvědím objetí černovlasého kluka.
,, Hazz, je mi to líto." Při oslovení jsem sebou trhl. Většinou mi tak říkal jen Louis.
,, Promiň." Špitl Zayn, když si uvědomil chybu.
,, Já..jsem v pohodě. Prostě to zvládnu." Zee pokroutil hlavou.
,, To děláš už jak douho? Čtyři roky? Ne, tohle nepůjde. Tohle nemůžeš dát! Zničí tě to." Vymanil jsem se z jeho sevření a mířil do obývacího pokoje.
,, Nezničí mě to. Zvládnu to."
,, Nehraj si na hrdinu! Sakra tohle prostě nepůjde!" Pokroutil jsem hlavou.
,, Bude muset." Dal jsem si hlavu do dlaní.
,, Zee, proč láska tak bolí?"