Maybe I just wanna be yours ( Larry Stylinson )

III. We wish, we wish, but we do nothing..

Zdááárek Mrkve!!! Tak jsem se rozhodla přidat další část :3 Bude to velice divná část, ale pořád jsem vyklepaná z toho s tou policií :/ No to je jedno.... Puppy ví :33

Tak věnováno @callmePuppy :3ať se líbí ( já si z teba udělám Laryšipra :*)

♥vi1313♥

------------------------------------------------------------------

Harry´s point of view:

,, Zee, proč láska tak bolí?" Zeptal jsem se. Zvedl jsem k němu oči. Jen se smutně usmál. Nic neřekl, prostě se usmíval.
 V tu chvíli mi začal vibrovat telefon. Podíval jsem se na displej a zde se vyjímala fotka Louiho, jak spí s mrkví a Kevinem. Povzdychl jsem si a hovor přijal.

,, Ano Louisi?" Řekl jsem co nejnormálnějším hlasem jsem mohl.

,, Hazz, já jen že...počkat Hazz, tys brečel?" Nasucho jsem polkl! Já idiot! Vždyť on na mě pozná všechno.

,, Eh ne.." Pokoušel jsem se mluvit ještě normálněji.

,, Harry nelži mi, brečel si? " V jeho hlase bl slyšet náznak smutku a..zoufalství? Výčitek?

,, Ne." Řekl jsem stroze.

,, Za dvě minuty jsem doma." S tím hovor ukončil. Stál jsem jako opařený.

,, Zee, máme problém. Za chvilku dorazí. Nesmí se nic dovědět." Zayn přikývl. Rychle jsem se odebral do koupelny, kde jsem si umyl obličej. Stále na mě však bylo vidět, že jsem brečel.

Běhěm chvilky se domem rozezněl zvonek. Vyšel jsem z koupelny a přistoupil ke dveřím. Otevřel je. Za nimi stál....anděl.

Louis:

Nevěděl jsem proč Harry brečel, ale byl jsem pevně rozhodnutý to zjistit. Rychle jsem vyběhl k autu a mířil domů. 

Ani nevím proč, ale zazvonil jsem. Když se otevřely dveře, byl jsem....zděšený.

Stál za nimi Hazz. Kudrnaté vlasy ovázané šátkem tak, aby mu nepadaly do očí. Černé úplé džíny a černé tílko s potiskem ještě umocňovaly hubenou, ale vypracovanou postavu. Na první pohled vypadal skvěle jako vždy, ale když jsem se podíval do jeho zelených očí, které jindy zářily štěstím, i poslední zbytek dobré nálady ě opustil. Na tváři měl zvláštní výraz, jako by se snažil skrýt bolest a kolem očí známky slz. Obvyklé jiskry v jeho očích byly tlumeny smutkem a bolestí.

Ani jsem nepřemýšlel a rovnou jsem ho objal.

,, Co se stalo?" Zeptal jsem se. Vymanil se z mého sevření a zavřel dveře, poté beze slova odešel do svého pokoje, kde se zamkl. Ani jsem nestihl zareagovat. 

Po chvilce zírání do zdi, mi došlo co dělám, nebo spíše nedělám. Člověk, kterého milluju se trápil a já ani nevědě proč. Miluju? Opravdu jsem si tohle myslel? Ano a víš to!  Ne! Nemůžu, Hazza je pro mě jako bráška Miluješ ho!

Došlo mi, že na tohle není čas. Vyběhl jsem směrem k jeho pokoji. Zabouchal jsem na dveře, ale nikdo neodpověděl. Když jsem se zaposlouchal víc, slyšel jsem tlumené vzlyky. V tom jsem uviděl Zayna.

Podíval se směrem na dveře a potom na mě. Pak pokroutil hlavou a povzdychl si.

,, Hazz prosím oteřvi ty dveře a řekni mi proč brečíš! Notak! " Žádná odpověď.

,, Vadí ti to, co po ná chtějí?" Opět nic.

,, To je ti to tak odporný?" To už jsem šeptal. V tom se rozletěli dveře. Než jsem se nadál, Harry mě objímal.

,, Ne, to ne...já. prostě, chtějí nás zničit Loui! Naše přátelství!" Přátelství. Tak se mi to slovo protivilo. Kdyby šlo o Liama, Zayna nebo Nialla, tak by mi nedělalo porblém, ale u Harryho...říčilo se mi ho používat. Možná jsem k němu skutečně cítil větší pouto.

,, Neboj Hazz, nic nezničí! Na to tě až moc mi...mám rád." Chtěl jsi snad říct miluju ne? NE!

Opět se ve mě přely dvě části. Patrně mozek a srdce.

,, Slibuješ BooBear?" Usmál jsem se nad tím oslovením.

,, Slibuju." Zašeptal jsem. DOcházelo mi, jak moc si to přeju. Jk moc si přeju, aby cítil to co já...ne tu bolest, ale tu lásku. Jenomže my si pouze přejeme a přejeme a nic neděláme....a to přesně byl můj případ.