Harry´s point of view:
Dneska. Dneska to řekneme. Už jsme měli nascvičené všechny pózy, interview, chování. Oba jsme z toho byli zničení, ale nedalo se nic dělat.
,, Harry, už jsi?"
,, Ještě chvilku." Zakřičel jsme. rychle jsem si oblékl košili a stáhl rukávy. Ano....řezal jsem se. Pomáhalo to. Potlačoval jsem tak všechnu bolest a city.
,, Už jdu." Zakřičel jsem. Podíval jsem se do zrcadla a prohrábl si vlasy. Pod očima jsem měl značné kruhy a pálilo mě zápěstí. Rychle jsem si vyhrnul rukáv a zjistil, že z několika ran kape krev. Pěstí jsem bouchl do stolu.
,, Kurva proč?" Zařval jsem. Rozletěly se dveře a stál v nich Louis.
,, Harry jsi v poř- dobrdele Hazz, co se ti stalo?" Rychle jsem zase stáhl rukáv černé košila a narovnal se.
,, Nic. Jdeme."
,, Harry, tohle není nic."
,. To teda je. Nic mi není, chci to mít za sebou. Pojď." Zavrčel jsem a snažil se vyhnout jeho ublíženému pohledu. Nesnášel jsem se za to, že jsem byl takový, ale nedalo se nic dělat. Nesměl jsem se sesypat a to hrozlo každou chvíli. Schovat se za neprůstřelnou amsku byl nejlepší způsob, jak se postarat o to, aby k něčemu takovému za žádných okolností nedošlo.
,, Dobře, ale o tomhle si promluvíme." Zašeptal. Jeho vysoký hlas zněl tak....smutně. Zloměně a zničeně. Nebyl na tom o moc lépe než já a já mu to neusnadňoval. Otočil jsme se a podíval se mu do očí. Věděl hjsem, že riskuju,ale udělal jsem to.
,, Je to v pohodě Loui. Zvládnem to , slibuju." Usmál jsem se na něj. Snažil jsem se neuhnout jeho pohledu. Ty oči mě hypnotizovaly a přiváděly k šílenství. Miloval jsem je a snažil se, aby to nikdo nezjistil.
,, Dobře, ale Hazz...tohle." Zakroutil jsem hlavou.
,, Tohle je můj boj. Ty to neovlivníš, nepomůžeš mi, tak to nech. Nedělej si starosti všechno bude v pohodě."
,, Ale..."
,, Ne, žádné ale. Zvládnu to a teď pojď. Auto čeká a Liam nás oba zabije, jesti přijdeme pozdě." Zasmál jsem se, při představě naštvaného Liama. I na jeho tváři se objevil náznak úsměvu. Celým mým tělem projel blažený pocit. Během chvilky už jsme seděli v autě na cestě k místu, kde se mělo konat interview.
***
,, Takže, co jste to chtěli dnes říct?" Zeptala se hnědovlasá žena sedící naproti nám.
,, No, " Začal jsem. ,, Už dlouho kolují spekulace o tom, že já a Louis jsme víc než jen kamarádi...." Sekl jsem se. Naštěstí to Louis vzal za mě.
,, A my už ty spekulace nebudeme vyvracet. Je to pravda." Podíval se na mě a povzbudivě se usmál.
,, Takže....jak dlouho?" Zeptala se žena.
,, No. Bude to čtyři měsíce."
,, Páni, docela dlouho to tajíte." Zasmála se.
,, A věděli o tom ostatní ze skupiny a rodina?" nadechl jsem se a vydechl. Vzpomněl jsem si na mámin výraz, když se to dozvěděla. Ona to už ví tak dlouho. Nevadilo jí to, ale bylo jí líto, že....že nejsme spolu. A když jsme jí řekli tohle, byla zničená. Snažila se mě tak moc podpořit.
,, Kluci to věděli. Už před tím si všimli toho, že se nechováme uplně jako kamarádi a ... přišli na to. Pokoušeli jsme se to utajit, ale...No, Zaynovi oparvdu nic neunikne." Zasmáli jsme se
,, A co se rodiny týče. Věděli to až později, ale přejí nám to."
,, Tak to mě těší." Usmála se žena. Snažil jsem se dál odpovídat na její otázky, ale byl jsem duchem nepřítomen.
Tak tady je krátká další část :D SNad se líbila :P věnování @Harry-Natt :D
♥firefly♥
ČTEŠ
Maybe I just wanna be yours ( Larry Stylinson )
Teen FictionIt's hard to pretend you love someone when you don´t, but it´s even harder to pretend that you don´t love someone when you really do.- Je těžké předstírat, že někoho miluješ, když tomu tak není, ale daleko těžší je předstírat, že někoho nemiluješ...